Hlavní stránka Info portálu ZČU

Emil Černý firmu Streicher, jež se zabývá výrobou speciálních strojů a jejich komponent v oblastech s využitím vakuové techniky, poznal už při praxi na střední škole. Do podniku se znovu vrátil během svého studia na katedře konstruování strojů Fakulty strojní. Po šesti letech, které ve firmě strávil coby konstruktér-praktikant, do ní nastoupil jako vedoucí konstrukce.

Je pátým z úspěšných absolventů ZČU v německých firmách, které vám každé pondělí představujeme.

Proč jste si pro svoji budoucí kariéru vybral právě firmu Streicher?
Do Streicheru jsem začal chodit už v prvním ročníku střední školy, tehdy v rámci odborné praxe. Byla to pro mě skvělá zkušenost, protože jsme dělali obrobky přímo do výroby, což byl kontrast oproti spolužákům, kteří většinou vyráběli jenom z plastu a jejich výrobky putovaly do šuplíku. Bylo pro mě prospěšné cítit odpovědnost za svoji práci. Věděl jsem, že to, co vytvořím, bude plnit určitou funkci v rámci většího celku. Takovouto možnost praxe tehdy Streicher nabízel jako jedna z mála firem, a proto mě sem rodiče přihlásili. Dodnes jsem jim za to vděčný.

Čím vás práce pro německou firmu obohatila?
Už po prvním rozhovoru s Liborem Kepkou z oddělení konstrukce mi bylo jasné, že se budu muset hodně snažit, abych tam byl vůbec něco platný. Řekl bych, že projekty pro zahraniční společnosti bývají větší a různorodější než pro tuzemské firmy. To klade na technika mnohem vyšší nároky.
Práce pro zahraniční firmu podle mě také člověku rozšíří obzory. Už na střední škole nás v rámci praxe poslali na čtyři týdny do Německa. Tenkrát mi ještě nebylo osmnáct a byla to opravdu škola života. Pozdější několikaměsíční stáž v Deggendorfu po absolvování univerzity už tak byla o trochu snazší.

Získával jste pracovní zkušenosti už během studia?
Dělal jsem toho spoustu a vždy jsem měl veliké štěstí na lidi kolem sebe. V prvním ročníku jsem vypracoval projekt segmentové tribuny pro Divadelní léto pod Plzeňským nebem. Celý projekt byl potom ověřovaný projekční kanceláří Ivana Rysa, což pro mě byla velice cenná zkušenost. Za celou dobu studia to vlastně bylo jediné setkání s návrhem podle evropských technických norem.
Nárazově jsem si přivydělával v kovářské dílně Jana Honomichla. Zde jsem se naučil poznávat teplotu oceli podle barev, třeba třešňo-višňová nebo duhově zlatá při kalení do oleje.
Do Streicheru jsem se vrátil ve druhém ročníku vysoké školy, kdy jsme měli předmět věnující se pevnostním výpočtům pomocí metody konečných prvků. Zkusil jsem do firmy napsat email, jestli bych v rámci své semestrální práce mohl spočítat něco z praxe. Kromě toho jsem pak začal ještě chodit do konstrukce na brigádu.
Mimo to jsem dělal i různé brigády pro festivaly jako Divadelní léto pod plzeňským nebem, Dny Meliny Mercoury a Festival absolventů ZČU. Později jsem pomáhal s technickou produkcí větších akcí, jako byly Dny vědy a techniky 2013 a Skupova Plzeň 2014. Dodnes to beru jako výbornou zkušenost, podívat se do jiného než čistě technického prostředí.

Jak vám ve vaší kariéře pomohly znalosti získané na ZČU?
Měl jsem na ZČU velké štěstí na vedoucí bakalářské a diplomové práce. Oba mi pomohli technicky dospět a systematicky rozkládat zpočátku obtížné projekty na menší a snazší úkoly.
Nejvíc si pamatuji větu pana profesora Hosnedla na téma harmonické analýzy mého mechanismu řešeného v diplomce: „To, že něco neumím, není argument. Jediné, na čem záleží, je, jestli mi to v něčem pomůže a co pro to mám udělat.“

Co byste doporučil budoucím absolventům?
V první řadě bych jim doporučil mít oči otevřené a kriticky hodnotit získávané informace. Kritické myšlení je totiž to, co znamená být dobrým technikem. Ať už s vysokou školou, nebo bez ní. Když má člověk kolem sebe dobré lidi a má hlavu otevřenou, vše ostatní půjde mnohem snadněji.

V našem seriálu už jste se seznámili s Petrou Housarovou ze společnosti Gerresheimer Horšovský Týn, s Miloslavem Štysem ze společnosti KIEFEL Automotive, s Alešem Kamenem z firmy KONPLAN a Jiřím Jedličkou z MBtech.

Medailonek absolventa vznikl v rámci platformy „Science & Industry“ Západočeské univerzity v Plzni, jejímiž partnery jsou Obchodní a průmyslová komora Regensburg a Česko-německá obchodní a průmyslová komora.