Hlavní stránka Info portálu ZČU

Na něm jsme představili vize naší univerzity, zejména s akcentem na technické vzdělávání, mezioborovou spolupráci a Průmysl 4.0.

Na zmíněném semináři i na zasedání vědecké rady jsme chtěli sdělit především to, že vzdělávací instituce musí vždy hledět dopředu. Naši současní studenti budou aktivně působit již v trochu jiném světě, než je dnes. Bude to svět, v němž se bude zásadním způsobem měnit role člověka, ať již v důsledku nových technologií či významných globálních a společenských změn. 

Při vstupu do budovy mohli účastníci slavnostního zasedání vědecké rady spatřit vystavený artefakt Rukávy. Ten dobře symbolizuje cestu, kterou bychom se měli do nového světa vydat. Jde o cestu spolupráce. Spolupráce týmu, fakult, studentů, vzdělávacích i výzkumných a vývojových aktivit, výzkumných center. Rukávy symbolizují prostředí, které přímo nabádá k tomu, aby si podali ruce nejen lidé, ale i různé disciplíny, abychom hledali a rozvíjeli mezioborový dialog, abychom se učili vzájemně si naslouchat a umět spolupracovat. 

Myslím, že naše univerzita má obrovský potenciál k tomu, aby na cestě do nového světa obstála. Potřebujeme však nejen zaujaté a motivované studenty a výrazné tvůrčí osobnosti, ale i ty, kteří mají zájem o práci v orgánech univerzity a odpovědných funkcích. Univerzita není totiž jen krásný svět tvůrčí akademické svobody, ale také instituce, která musí úzkostlivě dbát o kontrolu svých vnitřních procesů, transparentní řízení a hospodárné nakládání s veřejnými prostředky. 

Je pochopitelné, že zde dochází k určitému konfliktu. Tvůrčí osobnosti mají přirozený odpor k byrokracii a k – pro ně často nepochopitelné – administrativě. Současně však zde nepanuje přílišné porozumění pro to, že kompetence o věcech rozhodovat vždy souvisí s administrativními činnostmi, které zcela zákonitě musí vyžadovat ti, jež za tato rozhodnutí nesou zodpovědnost. Bylo by určitě ideální mít vybudovaný kvalitní, profesionální servis, který by převzal i velkou část administrativní zátěže. To však obnáší i hlubší zamyšlení nad distribucí kompetencí uvnitř univerzity a také nad financováním takového servisu. Současné debaty o metodice rozpočtu nejsou zdaleka „jen“ o financování servisních jednotek a celouniverzitních činností, jejich jádro je podstatně hlubší a týká se zejména toho, jakou univerzitu chceme mít a jak ji chceme řídit.

I to je část obsahu slov, která jsem řekl na slavnostní vědecké radě: „Myslím, že disponujeme obrovským potenciálem a schopnostmi, které nás opravňují směle pokračovat v nastoupené cestě. Musíme si však věřit, že to společně dokážeme, najít prozíravost a schopnost se semknout a jít za jednotným cílem, mít odvahu dělat i nepopulární kroky a brát za svá rozhodnutí zodpovědnost.“