Homepage for UWB Portal News

Bytové spoluvlastnictví zní na první dobrou dost technicky. Kde se v něm podle tebe skrývá něco, co překvapí i člověka mimo právo?
Bytové spoluvlastnictví je poměrně komplexní téma, ale zároveň velmi relevantní. Já o něm rád říkám, že je to evergreen, protože lidé bydleli, bydlí a stále bydlet budou. A právě v tom vidím jeho největší význam. Myslím si, že spoustu lidí překvapí, že když si kupují byt, nekupují jen samotný prostor bytu, ale jednotku, která zahrnuje i spoluvlastnický podíl na společných částech domu. Právě to pak často vede k nejasnostem třeba kolem balkonů, lodžií nebo dalších společných prostor.

Říkáš, že jde o evergreen. Když se podíváme do historie – od starověkých měst po dnešní bytové domy – co tě na vývoji tohoto institutu nejvíc zaujalo?
Vývoj bytového soužití vznikal mnohem dříve, než by člověk čekal. Sahá už k blízkovýchodním civilizacím nebo do starověkého Říma. Tehdy ještě samozřejmě neexistovalo bytové spoluvlastnictví v dnešní podobě, vztahy byly založené spíše na nájmu nebo služebnostech, ale už tehdy existovaly vícepodlažní domy. Zajímavé je také to, jak se podoba bytového spoluvlastnictví v historii neustále měnila. Některé mezinárodní mechanismy, například takzvané etážové vlastnictví, které bychom dnes s výhradami mohli považovat za funkční, se v minulosti zrušily a právo se k nim později s odchylkami znovu vrátilo, zejména až mnohem později ve 20. století.

Ve svém výzkumu porovnáváš různé státy. Narazil jsi na nějaký přístup, který by mohl inspirovat i české prostředí, nebo naopak ukázat, kudy cesta nevede?
Přiznám se, že na komparaci jsem zatím neměl tolik času, kolik bych chtěl, ale narazil jsem například na ruskou právní úpravu, ke které mám zatím smíšené pocity. Nedokážu ji ještě jednoznačně hodnotit pozitivně nebo negativně. Z toho, co jsem zatím zjistil, ruská úprava v zákoně o vlastnictví bytů kombinuje veřejné a soukromé právo a zároveň i bytové družstevnictví. Podle mě to může v praxi vytvářet určité nejasnosti, takže to zatím spíše vnímám jako nešťastné řešení. Do budoucna bych se ale chtěl zaměřit také na francouzskou právní úpravu, Rakousko, Německo nebo anglosaské státy, protože i ty mohou nabídnout zajímavé pohledy.

Kde dnes právo na bytové spoluvlastnictví nejvíc naráží na realitu běžného života? Jinými slovy, kde vznikají problémy, které lidé skutečně řeší?
Myslím si, že dlouhodobým problémem je oznamování rekonstrukcí nebo stavebních prací v bytech. Zákon se to snaží řešit, například novelou z roku 2020, ale stále se nedaří tuto povinnost účinně vymáhat. Člověk, který plánuje stavební úpravy, by je měl oznámit společenství vlastníků, jenže často se to neděje. Lidé se pak o rekonstrukci souseda dozvědí až ve chvíli, kdy slyší hluk stavebních strojů. Podle mě dnes chybí jednoznačný a účinný nástroj, který by dokázal tuto povinnost opravdu vymoci.

Proč ses rozhodl jít na doktorát?
Protože si myslím, že zejména u právníků je důležité rozvíjet nejen praxi, ale i teorii. Propojení obojího mi umožňuje neustále rozvíjet znalosti a ověřovat si je v reálném životě.

Co by měl člověk vědět dřív, než si podá přihlášku?
Určitě to, že doktorské studium je úplně jiné než pětileté magisterské. Je mnohem komplexnější, jde víc do hloubky a je založené na individuálním přístupu. Já osobně oceňuji možnost zapojit se už během studia do výuky, ale s tím je samozřejmě spojená i velká příprava na semináře a přednášky. Člověk nechce předávat informace, kterým sám nevěří nebo je nemá dostatečně ověřené. Zároveň si myslím, že doktorát není pro někoho, kdo nerad bádá nebo se nechce věnovat publikační činnosti.

Co by se ve fungování doktorského studia v Česku mělo změnit?
Musím říct, že jsem zatím s fungováním doktorského studia v Česku spokojený. Je možné, že během studia ještě narazím na něco, co budu vnímat jako problém, ale v tuto chvíli nemám pocit, že bych něco zásadního měnil.

Kde se vidíš po dokončení Ph.D.?
Po dokončení doktorského studia bych se pravděpodobně rád věnoval advokacii, protože k ní mám nejblíž. Zároveň bych chtěl ideálně působit i na fakultě jako vyučující, protože mě baví předávat dál své znalosti. Ale samozřejmě je možné, že se to ještě změní a život mě zavede jinam.

Tři slova, která vystihují doktorát:
Rozvoj, výzkum, objevování.

Jaký je podle tebe největší mýtus o doktorandech?
Že jsou to nudní akademici.

Jedna věc, kterou bys na doktorském studiu změnil hned zítra:
Nic, jsem spokojený.

Co by řeklo tvoje mladší já, kdyby dnes vidělo, co děláš?
Pravděpodobně: „Co to znamená?“

Studuješ navazující magisterské studium, baví tě věda a nevíš, co dál? Zůstaň a objevuj. Přihlášky do doktorského studia na Fakultě právnické mohou zájemci a zájemkyně podávat do 7. srpna 2026.