Hlavní stránka Info portálu ZČU

Další on-line vysílání pořadu Za oponou DJKT se chystalo na středu 9. prosince v 16 hodin. Hostem byl tentokrát známý plzeňský herec, Martin Stránský. S Jirkou jsme si ten den řekli, že do studia přijdeme o něco dřív a všechno pořádně zkontrolujeme a připravíme. Těšili jsme se a zároveň jsme byli z tak vzácného hosta nervózní. Čas se krátil, na hodinkách 15.50 a Martin na cestě. Nevím proč, ale všichni, kdo k nám kdy přišli na rozhovor, dorazili za minutu dvanáct. Možná to bude tím, že vysíláme z podzemí a jsme tak ukrytí, že připomínáme spíš dětskou schovávanou, kterou nemůže nikdo za boha najít!
Blížila se šestnáctá hodina a já šla ven nedočkavě podupávat a hledat Martina. Při představě, že by na nás Martin mohl zapomenout, se mi začal zvedat adrenalin v krvi. Párkrát jsem vlítla do studia, poplácala Jirku po zádech a s klidným hlasem ho utěšila, že Martin už jde. Venku byla romantická tma, lilo jak z konve, mobil mi klekl a rádiová poslechovost se zvyšovala čím dál víc.
Je 15.59 a vidím parkovat nějaké auto. V 16.00 „doktor House“ přichází. Během chvilky se se navzájem představíme a běžíme rychle do studia. Martin působí velmi klidným dojmem, což nám v tom stresu hodně pomáhá. Když Martin zasedl za mikrofon, jeho klid musel pravděpodobně zapůsobit i na techniku, protože nám všechno usnulo a spadlo celé vysílání. Začala panika. Decentně Martina seznamuji s faktem, že se vyskytl problém s vysíláním a chvilku potrvá, než to kolega zase opraví. Jirka volá našeho technika a snaží se všechno zachránit. Na čele se mu objevují stopy potu a zoufalý výraz ve tváři. Bylo mi ho líto a chtěla jsem mu nějak pomoct, ale technice rozumím stejně tak jako moje babička počítači. Jediné na co jsem se zmohla, byla slovní podpora typu: „Tak jak jsme na tom?“ Raději jsem si šla povídat s Martinem. Tupě se na něj usmívám a snažím se maskovat, že ani jeden z nás neví, jestli to vůbec někdy ještě naskočí. Paradoxem bylo, že jediné co nespadlo, byly naše němé web kamery. Ačkoliv jsme divadelní pořad a zveme si k nám herce z DJKT, v ten moment jsme to byli spíš my, kdo si připadal jak v nějaké absurdní komedii. Po chvilce se podařilo všechno nahodit. Zapnuli jsme nahrávání a začali vysílat. Sice nešla spustit hudba, ani podkres, takže z toho byl spíše jakýsi holý dialog. Během rozhovoru Martin dokázal nastavit pohodovou atmosféru a hodina utekla jako voda. Když rozhovor skončil, tak aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že z celého vysílání se zaznamenala pouze desetiminutová nahrávka.

I tak to ale pro nás byla velmi příjemná hodinka a nezapomenutelný zážitek. Díky, Martine!