Hlavní stránka Info portálu ZČU

Bezdomovectví se po tzv. neoliberální revoluci v 80. letech 20. století v západní kultuře stalo jedním z fenoménů, na nějž se začalo pohlížet optikou osobní zodpovědnosti – pozice bezdomovce je záležitostí každého jednotlivce a každý je za něj zodpovědný sám a je na něm, aby se z něj dostal. Bezdomovectví se tak stalo individuálním problémem. To znamenalo upozadění chápání bezdomovectví jako sociálního problému, který vychází ze strukturních vlivů, jako například společenské a ekonomické transformace, jež mají mnohdy klíčový podíl na vzniku situace, skrze níž se člověk může dostat do pozice bezdomovce. Bezdomovci tudíž začali být vnímáni jako sociální devianti, kteří si za svůj problém mohou sami a které je nutné buď odsunout na okraj společnosti a nechat je svému osudu, nebo je za pomoci represe "napravit" a donutit je ke zodpovědnějšímu chování. Kritická sociální práce je založena na perspektivě, že je nutné lidi, kteří jsou materiálně a psychicky deprivováni, brát jako osoby, kterým je nutné v první řadě pomoci, nikoli jako sociální devianty. Tito lidé jsou součástí sociálního problému, který je třeba řešit v první řadě strukturně a následně individuálně, a to za pomoci pozitivní motivace, rovnocenného dialogu a spolupráce.

Více o semináři na stránkách výzkumného centra NTC.