Hlavní stránka Info portálu ZČU

Po divácky úspěšné realizaci audiovizuální instalace soch Matyáše Bernarda Brauna (Braunarium) přišla další výzva ze zámku Valeč v podobě sejmutých gotických fresek z hřbitovního kostela sv. Wolfganga. „Za jejich dochování vděčíme převážně rodině Bergerových, jejich záchrana je společným dílem konkrétně Vlastimila Bergera, Aloise Martana a Karla Benedíka, kteří fresky restaurovali v letech 1967 až 1968,“ informoval valečský kastelán Tomáš Petr. Fresky byly následně převezeny do kláštera v Plasích, kde byly znovu odborně restaurovány na počátku 21. století. „Až do začátku letošního roku byly součástí expozice Státního hradu Švihov, odkud byly převezeny k nám do Hubertova sálu, kde pro ně za spolupráce Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara a jejího Studia Multilab vznikla speciální expozice,“ upřesnil kastelán Petr.

„Ne všechny fresky se podařilo zachovat, ne všechny jsou ve výborném stavu. Některé mají spíše abstraktní dojem a je na každém návštěvníkovi, jak bude expozici vnímat. I pro patřičný efekt je proto výstava doplněna zvuky a světly, které navrhl Jan Morávek, vedoucí ateliéru Multimédií na plzeňské Sutnarce,“ pokračoval valečský kastelán. Z původních 25 se zachovalo 22 fresek. Největší znázorňuje poustevníka a svatého Kryštofa s Ježíšem v iluzivní krajině, skládá se ze čtyř dílů a má rozměry 405 na 446 centimetrů. Fresky jsou představené v citlivé instalaci se scénickým nasvícením a zvukem, na které se právě pod vedením Jana Morávka a odborného asistenta Lukáše Kellnera podíleli studenti a absolventi plzeňské umělecké fakulty a zároveň členové Studia Multilab.

Expozice má podobnou plochu jako zaniklý kostel. Na jejím ztvárnění pracoval i místní umělec a absolvent fakulty Jakub Hadrava, který vytvořil speciální strop. Na něj použil stará prkna ze zaniklého místního pivovaru, v jejichž prostředku vytvořil velký kruhový otvor. Ten má podle kastelána v lidech evokovat Boha.

Rám z betonářské oceli freskám poskytl současnou zeď a předsazením do prostoru vytvořil možnost průsvitu pro hru světel. Symbolicky tak v živých audiovizuálních režimech procházejí nástěnné malby skrze svůj vznik v období gotiky, přes bezčasová roční období, až do závěrečného momentu demolice kostela. Světla návštěvníkům poskytují možnost nazřít do jejich časoprostoru a zvuková stopa pak pocitově dokresluje zážitek. „Ambicí nebylo vytvořit galerijní prostředí, či snad pomník pro kostel, který v sedmdesátých letech už nestál na vhodném místě, ale pokračovat v již započaté cestě komunikace se současným divákem. Cílem tak bylo – místo sekání náhrobku – napsání requiem,“ dodává Jan Morávek.