Hlavní stránka Info portálu ZČU

Tématem letošního ročníku sympozia se staly příběhy a meta-příběhy, identifikace a alter ega, realita a fikce, rekonstrukce a dekonstrukce, proces a čas. Odtud také letošní podtitul Boundaries: biography.

„Podle literární kritičky a akademičky Hermione Lee na historii nahlížíme perspektivou, která je produktem současné společnosti, v důsledku čehož dochází k neustálému posouvání životopisných pravd. Biografie je tak oživením něčího života, na který je nahlíženo optikou sociálního a politického klimatu a osobního přesvědčení autora biografie,“ vysvětluje Jan Van Woensel, kurátor Galerie Ladislava Sutnara a od roku 2018 také kurátor jednotlivých ročníků sympozia.

Od středy 30. listopadu do pátku 2. prosince se tak veřejnost může těšit na tři vernisáže, zahraniční hosty a přednášky. Za Českou republiku se zúčastní dvojice začínajících umělců Zuzana-Markéta Macková a Max*ine Vajt. Ze zahraničí se představí umělci Michael Mersinis (Řecko / Skotsko), Peter Pflügler (Rakousko / Nizozemsko), Mariia Ralemska (Ukrajina), Ross Sawyers (USA), Oxiea Villamonte (USA / Nizozemsko) a Stefan Vanthuyne (Belgie).

Na přednášky hostů je kromě studentů srdečně zvána také široká veřejnost. Přednášky proběhnou v prostoru Multilab, který se nachází v přízemí budovy Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara.

Sympozium doprovází trojice výstav. Výstava Boundaries: biography mezinárodních hostů sympozia v Galerii Ladislava Sutnara v Riegrově ulici v Plzni potrvá do 23. prosince. Vernisáž proběhne 1. prosince od 18 hodin a završí program sympozia i vernisáže dalších dvou výstav.

Vernisáž výstavy Impostor Marie Plné naváže na přednáškový blok a proběhne od 15:30 v galerii Entrée, která se nachází přímo v budově Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Výstava zde bude k vidění rovněž do 23. prosince. Třetí z výstav, Anywhere you need Rozálie Skalové, je do 4. prosince instalována v galerii GAFA v areálu kreativní zóny DEPO2015. Na vernisáž se můžete těšit 1. prosince v 17 hodin.

Projekt založil současný děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Vojtěch Aubrecht. Název Boundaries, česky Hranice, odráží původní záměr projektu – zviditelňovat a reflektovat formální a koncepční identitu fotografie vytvořením dynamicky se rozvíjejícího kolektivu umělců, fotografů a studentů. Projekt od svého založení v roce 2012 podporuje osobní přístup a vytváří inkluzivní komunitu sdílející odborné znalosti.

Informace o zahraničních umělcích

Peter Pflügler působí v Rakousku a Nizozemsku a je vizuálním vypravěčem se zkušenostmi v oblasti scénických umění a taneční průpravou. Ve svých projektech využívá především fotografie a videa ke zkoumání fenoménu tajemství, mlčení a jejich vzájemné dynamiky, aktu skrývání a transgeneračního traumatu.

Pflüglerův projekt z roku 2021 „Teď není ten správný čas“ (Now Is Not the Right Time), s podtitulem: „Zkoumání dynamiky rodinného tajemství“, je dlouhodobý projekt, který začal jako jeho závěrečná práce na Královské akademii umění v nizozemském Haagu. Když byly autorovi dva roky, odešel jeho otec do lesa s úmyslem se již nikdy nevrátit. Pflüglerův projekt „Teď není ten správný čas“ je uměleckým a intimním hledáním stop tohoto dobře střeženého rodinného tajemství. Pflügler ve svém díle nepodává faktografický popis pokusu o sebevraždu, ale spíše seznamuje diváka s nemožností (udržet) tajemství. K vyjádření této nemožnosti využívá fotografie a textové intermezzo. Jeho fotografické snímky, začleněny do neustále se měnící instalace složené z předmětů z domu jeho rodičů, jemně reflektují témata intuice, podvědomí, konfrontace, nevyřčeného a nepříjemného pocitu z vyhýbání se otevřené komunikaci o dramatické události z minulosti.

Zuzana-Markéta Macková a Max*ine Vajt, kteří v současné době studují na Dutch Art Institute v nizozemském Arnhemu, jsou začínající umělci z České republiky, kteří často spolupracují. Vajt jsou queer mediální umělci, kteří pracují s videem, zvukem, hrami a instalacemi v projektech zabývajícími se digitální nostalgií a selhávajícími utopickými modernistickými ideály, na které je nahlíženo optikou genderově fluidní časovosti. Macková se zaměřuje na zvuk, video, fotografii, fiktivní příběhy, sci-fi, blízkou budoucnost a téma dystopie.

Ve společném projektu „Východní, ale ať je střední“ (Eastern, but Make It Central) komentují snahu České republiky (jako bývalé součásti Sovětského svazu) prezentovat se jako atraktivnější místo tím, že se propaguje jako země, která se geograficky nachází nikoli ve východní, ale ve střední Evropě. Macková & Vajt nás seznamují s příběhem o plánech na výstavbu nové linky metra v Praze. Plány pocházejí z 80. let, byly rozpracovány v 90. letech, ale dodnes zůstávají nerealizovány. Autoři ve svém videu přebírají žargon představitelů české vlády, aby ztvárnili a kriticky se vyjádřili k otevřenému osudu této linky metra. Slova jako: „metro“, „stanice metra“, „linka metra“ nebo „podzemní dráha“ jsou vědomě nahrazeny písmenem „Ř“, které zde slouží jako zástupný znak a je kličkou do nespočtu podobných, nikdy nerealizovaných projektů, které česká vláda dlouhodobě slibuje.

Stefan Vanthuyne žije v belgickém Gentu a je nezávislý spisovatel, lektor a fotograf. Píše o tématech současné fotografie a fotografických knihách pro přední noviny a časopisy. Přispěl kritickými eseji do řady monografií a výstavních publikací. Jako fotograf vydává limitované edice uměleckých knih a zinů.

Vanthuyne se dlouhodobě zajímá o fotografické knihy. Analyzuje jejich umělecké a architektonické kvality, funkci, způsob, jakým je fotografové mohou využít k vyprávění svých příběhů a jak využívají formát knihy ve vztahu k pojmům čas, prostor, pohyb (ve smyslu vyprávění) a povrch. V kontextu knihy „Hranice: biography“ (Boundaries: biography) přispěl Vanthuyne kurátorským výběrem fotografických knih, které se zabývají tématem autobiografie. Většina knih se zaměřuje na rodinnou fotografii nebo rodinné archivy.

Oxiea Villamonte se narodila v Chicagu ve Spojených státech amerických, vyrůstala v Amsterdamu v Nizozemsku a vystudovala fotografii na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách v Belgii.

Ve uměleckém projektu „Nejbližší příbuzní“ (Next of Kin) využívá archiv Reiny Villamonte (své matky, která je rovněž fotografkou), aby si jej připomněla, objevila a vdechla snímkům a dalšímu obsahu nový život. Oxiea a Reina Villamonte jsou si podobné. V díle „Nejbližší příbuzní“ se autorka snaží oklamat diváka, aby si myslel, že se jedná o tutéž osobu. Kniha, která je součástí projektu, kombinuje archivní snímky její matky s jejími vlastními fotografiemi a fotografiemi cizího člověka, kterého kdysi potkala v Chicagu a který je Reině také velmi podobný. Hlas její babičky se v knize ozývá v podobě anekdot – krátkých odpovědí na banální otázky, které jí byly položeny krátce před smrtí. „Nejbližší příbuzní“ prezentují divákovi prolínající se příběh, který spojuje a zároveň rozpojuje minulost a současnost.

Nastupující umělkyně Mariia Ralemska studovala umění na Národní akademii výtvarného umění a architektury v Kyjevě na Ukrajině. V září 2022 se zúčastnila měsíčního projektu s názvem zaraz_Ukraine a vytvořila site-specific instalaci „exuviae“ v Galerii Ladislava Sutnara.

Ralemska v řadě svých projektů experimentuje s různými obory, jako jsou: fotografie, sochařství, malba, video, performance a instalace. Věnuje se často tématům, jako jsou oběti, traumata a jejich projevy, případně celoživotní dopady na lidskou psychiku. Její umělecká díla čerpají z osobní zkušenosti. Prostřednictvím imaginace se vrací zpět k určitým událostem, které ji ovlivnily, a znovu je prožívá. Ralemska tím obnažuje otázky proměny paměti, ztráty domova, postavení ženy v současné společnosti, sexuality, zranitelnosti, strachu a smrti.

Ross Sawyers působí v Chicagu v USA, je docentem a vedoucím katedry fotografie na Columbia College Chicago. Věnuje se výuce fotografie od úvodních až po postgraduální kurzy výtvarné, ateliérové a umělecké fotografie.

Ve svých dílech Sawyers kombinuje sochařství a fotografii. V jednom ze svých projektů si bere za úkol komentovat „budoucnost, jaká bývala“, která je nám předkládána jako příliš optimistická. Ale budoucnost jako dosažitelné, brzy reálné, uskutečnitelné, úžasné místo není vždy správná. V současné době jsme svědky války ve východní Evropě, prožili jsme roky pandemie, stále se snažíme přijmout klimatické změny a jednat podle nich, trápí nás inflace a energetická krize. Když se to tak vezme, budoucnost možná není tím nejlepším místem. V důsledku toho všeho se v dnešní době znovu objevuje zájem o příběhy, které se zabývají apokalypsou, protože si jako společenství představujeme, že takové scénáře o konci světa jsou reálnou hrozbou. Opravdu skvělou budoucnost si už nepředstavujeme.

V projektu představeném na výstavě „Hranice: biography“ odkazuje Sawyers na dálnice, které nám dávají možnost projet celou zemi (zejména v USA) a které vedou podél reklamních cedulí. Sawyers je fascinován jejich strukturou, a tak staví malé verze takových konstrukcí a billboardů, na něž připevňuje dystopické, futuristické obrazy, které nazývá „polní cedule“. Propagované fotografie jsou součástí kolektivního životopisu. Připomínají budoucí svět, který si Sawyers představuje – smyšlený, ale zároveň nepříliš vzdálený naší realitě.

Původem řecký umělec Michael Mersinis žije v Glasgow ve Velké Británii a začal se věnovat fotografii po ukončení studia filozofie a politických věd. Ve své tvorbě se zabývá utopickými obrazy a vnímáním prostoru. Využívá neuchopitelného vztahu fotografie k realitě a jejích indexových vlastností a tak vytváří díla, která na sebe vrství promítané vlastnosti skutečných míst. Pracuje především s fotografiemi a sochami a k fotografii přistupuje jako ke „světelné soše“. Jeho díla na výstavě „Hranice: biography“ kombinují obraz se zvukem. V letošním roce Mersinis vytvořil projekt „Přenosy na Ukrajinu“ (Transmissions to Ukraine) jako osobní a kritickou reflexi války, kterou Rusko zahájilo v únoru 2022. Zpracoval sérii přenosů do volného spektra prostřednictvím starého vojenského rozhlasového vysílače. Mersinis vnímá zvukové vlny podobně jako světlo – obojí je založeno na odrazu. Neexistuje reálná možnost ovládat prostor rozhlasového vysílání, stejně neexistuje možnost ovládat prostor fotografie.