Hlavní stránka Info portálu ZČU

Belgický kurátor Jan Van Woensel představuje výstavu (post-)System: malba a fotografie na hranici kontroly, která propojuje umělce z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni s evropskými tvůrci. Výstava vychází z kurátorova textu, který zkoumá vztah mezi systémem a výsledným uměleckým dílem. Van Woensel v rozhovoru přibližuje koncepci výstavy, výběr umělců a přínos této mezinárodní spolupráce.

Můžete krátce představit výstavu (post-)System? Co mohou návštěvníci očekávat?

Výstava (post-)System: malba a fotografie na hranici kontroly vychází na jedné straně z textu, který jsem napsal v březnu 2000, kdy jsem jako student magisterského studia umění přecházel ke studiu filozofie. Tento text označil konec mé rané umělecké kariéry a poukazuje na to, jak všechna umělecká díla vždy sledují určitý systém kontrolovaný umělcem. Odklání se od používání metafor k popisu umění ve prospěch střízlivého a strohého přístupu. Obraz, který malba zobrazuje, není tímto obrazem; je to člověkem vytvořená konstrukce vytvořená pomocí barvy. V (post-)System tak navrhuji jiný způsob pohledu na umělecká díla. Na druhé straně se (post-)System zabývá obecněji systémy, kontrolou a dysfunkčností jako inherentními vlastnostmi systému. Všechny systémy jsou omezeny vlastním souborem pravidel. V současné době politické systémy – jak jsme je znali – selhávají a vstoupili jsme do úzkostného stádia nepředvídatelnosti a zranitelnosti. Nacházíme se ve společném prostoru přestavby a znovuvynalézání systémů, které nám mohou poskytnout bezpečí, stabilitu a jistotu. Můžeme se obrátit k uměleckým dílům a jejich systémům, abychom našli alternativní kontexty, inspiraci a společenství.

Jak jste vybíral vystavující umělce pro tuto výstavu? Jaká kritéria jste sledoval?

Účastníci ze Sutnarky představili konkrétní projekty a umělecká díla, z nichž jsem vybíral na základě relevance, objemu a kvality práce. Již loni v létě, když jsem kurátoroval rozsáhlou výstavu ASPL v Plzni, mě oslovila díla Iullie Sysoltsevové, Adély Mitové, Michaely Munzarové a Jaroslava Vančáta, a částečně přispěla k počátečnímu vývoji konceptu (post-)System. Skupinu umělců, které jsem přidal k výběru ze Sutnarky, tvoří profesionální umělci z Belgie, Ukrajiny, Nizozemska a USA. Pokaždé jsem navštívil ateliéry, abych vstoupil do dialogu o myšlenkách výstavy, pronikl hlouběji do světa umělce a vybral umělecká díla, která podporují nebo se staví proti mému kurátorskému konceptu.

Jak je podle vás spolupráce mezi českou uměleckou školou a belgickou uměleckou scénou přínosná pro obě strany?

Belgická umělecká scéna toho o české umělecké scéně moc neví. V tomto kontextu budou díla umělců ze Sutnarky prezentovaná na výstavě (post-)System sloužit jako představení českého umění prostřednictvím profesionálně kurátorované výstavy. Prezentace neznámých umělců potřebuje místní spojení; skupina belgických umělců automaticky přiláká publikum milovníků umění, kteří jsou podle mých zkušeností dychtiví učit se a vyměňovat si nápady s lidmi z jiného regionu. Zájem, který o mé výstavy projevují místní politici a kulturní pracovníci, může sloužit jako příležitost pro budoucí projekty a výměny.

Jaký je rozdíl mezi výstavou v Mechelenu a tou, která bude následovat v létě v Plzni?

Hlavní rozdíl bude v objemu. Galerie B7 v Mechelenu, pro kterou pracuji, je umístěna v budově ze 17. století u třech podlažích. Galerie Ladislava Sutnara je mnohem menší prostor. Výzvou bude představit podobný výstavní zážitek s menším počtem uměleckých děl. V prostorách B7 představíme více než 140 uměleckých děl, to je v Plzni nemožné. I když nepředpokládám změny konceptu plzeňské edice (post-)System, jsem si vědom, že projekt musí mít relevanci pro místní veřejnost. Tam budou zahraniční umělci poprvé představeni českému publiku. Někteří z nich se zúčastní zahájení výstavy v Plzni, což snad přispěje k dialogu a výměně nápadů.

Výstava (post-)System bude od 10. července do 27. srpna k vidění v plzeňské Galerii Ladislava Sutnara.