K výtvarnému sebevyjádření tíhla Hana Kořánová z druhého ročníku bakalářského programu Didaktická ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni (FDU ZČU) odedávna. Vždy, když si přečetla knihu, vracela se k ní následně i v rámci kreslení. Obor na FDU, který aktuálně studuje, jí pak dle jejích slov dokonale sedl. Přečti si rozhovor s Hankou. Třeba zjistíš, že i ty máš jisté předpoklady, které na FDU můžeš dál rozvíjet:
Co tě víc překvapilo první den na VŠ – obtížnost předmětů, nebo cena oběda v menze?
Spíš cena oběda v menze, ale záleží na konkrétním jídle. Já se snažím jíst vegetariánská jídla, kterých bývá na výběr méně. Ale třeba teď jsem měla v menze výborné lečo.
Kdybys měla popsat svůj obor jako filmový žánr, byl by to spíš thriller, komedie, nebo sci-fi?
Já si myslím, že by to bylo fantasy a zároveň nějaký historický román. Na Didaktické ilustraci děláme hlavně non-fikci a často se noříme do historie, a to nejen co se týče techniky ilustrace, ale obecně zpracováváme spíš starší témata, která se snažíme aktualizovat a popularizovat. Velkým úspěchem byla v nedávné době například publikace Hrdinky, která pojednává o příbězích mnoha významných českých žen. A pracujeme i na dalších projektech.
Jaký je tvůj oblíbený trik na přežití zkouškového?
Moje zkouškové probíhá většinou tak, že jsem zavřená doma, kreslím a pracuji na klauzuře. V tu chvíli mi nejvíc pomáhá sklenička vína. Sklenička nebo dvě (smích).
Jaký byl ten největší „aha“ moment během tvého studia? Je něco, co sis přála vědět už v prváku?
Nebyl to jeden moment, ale spíš takové uvědomění si, že na univerzitě studujeme jen proto, že chceme studovat, a pokud nechceme, tak nás tady nikdo nedrží. Že jsme tady na vlastní zodpovědnost a nikdo nás tady nebude každý den sekýrovat, abychom odevzdali domácí úkol, je to prostě na nás. Někdy je sice těžké donutit se k práci, ale na druhou stranu je to příprava na život. Je to něco úplně jiného než na střední, ale člověk si na to podle mě rychle zvykne.
Kdybys mohla dát svému prváckému já jednu radu, co by to bylo?
Socializuj se, co nejvíc můžeš. Já jsem před ZČU studovala ještě jednu vysokou školu, kde jsem byla tehdy ještě hodně asociální (smích). Tady se snažím si to co nejvíc užít.
Představ si, že máš 30 sekund na přesvědčení uchazeče, proč si vybrat tvoji fakultu. Jak by vypadal tvůj „reklamní spot“?
I když je Sutnarka poměrně mladá fakulta, neznamená to, že by byla horší než jiné české umělecké školy, naopak. Jsou tady zkušení pedagogové a často spolupracujeme i se zahraničními umělci. Výuka na FDU je opravdu kvalitní.
Jaký největší mýtus o studiu na VŠ bys chtěla vyvrátit?
Ten, že je to nejlepší čas vašeho života. Neodžila jsem celý život, ale starší lidé mi vždycky říkají, že dvacátá léta člověka jsou to nejlepší. Mně ale připadá, že všichni jsme tak hrozně zmatení a řešíme kolikrát úplné blbosti, které vůbec nejsou důležité. Sami si to uvědomujeme, ale v tomhle věku ještě nejsme natolik stabilní, abychom se podle toho mohli chovat. Ale třeba těm všem lidem dám jednoho dne za pravdu, kdo ví.
Učení přes den nebo noční šprtání?
Noční šprtání. Někdy je to těžké, občas i zaspím, ale většinou se to dá zvládnout.
Menza nebo instantní nudle?
Většinou si vařím doma, někdy i ty instantní nudle.
Přednáška v první řadě nebo vzadu u zásuvky?
V první řadě, protože si většinou zapomenu brýle a nevidím na tabuli, takže první řada to jistí (smích).
Skupinové projekty nebo radši všechno sama?
Asi spíš sama. Hlavně na střední škole jsem při skupinových projektech byla totiž až moc zodpovědná, kdy jsem všechno organizovala já a nakonec jsem projekty dělala sama, ostatní se jen vezli. Takže teď radši vše sama.
Zkouška ústní nebo písemná?
Písemná. Nemám ráda ústní zkoušení. Když píšu, mám víc času si odpovědi promyslet. U ústní zkoušky nás zase ale může zkoušející navést, když nevíme, a tím nám pomoct.
Předtermín nebo na poslední chvíli?
Ideální vize je předtermín, realita je na poslední chvíli.
Celouniverzitní |
Kateřina Dobrovolná |
01. 04. 2025 |