Hlavní stránka Info portálu ZČU

"Neexistuje nouzový východ,“ prohlásil před více než deseti lety při návštěvě jednoho ateliéru belgický umělec Philippe Vandenberg. Pro umělce, který maluje to, co namalovat či vyjádřit ani nelze, je umělecký proces zčásti veden vůlí samotného malování. Podle Vandenberga by se umělec (i obraz) měli do daného projektu ponořit nejvíce, jak to jen jde. A v duchu takovéto naprosté oddanosti a odevzdání neexistuje žádná alternativní trasa, úniková cesta ani nouzový východ.

Pro tak opravdového malíře, jako je Vladimír Véla (nar. 1980 v Turnově) představují transformace a transformativní proces – jakož i dokonalost a podprahové zážitky – meta-témata, která propojují celou jeho úctyhodnou tvorbu. Stejně jako umění Vandenbergovo i Vélova abstraktní a semi-abstraktní díla nedovolují snadnou kategorizaci. Právě v tom spočívá cenná hodnota proměnlivosti a sebekritiky, která umožňuje vzdorovat marastu stagnace a nástrahám repetice. Původní myšlenka obrazu, možná kauzalita i samo téma podléhají nesčetným výzvám, kterým malíř v nejistotě tvůrčího procesu čelí. Prvotní myšlenku je mnohdy nutné téměř okamžitě opustit, nebo přinejlepším dekonstruovat. Každé umělecké dílo je vždy novým začátkem, konec zůstává skryt v neznámu. Není pochyb, že vizuální projev Vladimíra Vély přináší obrodu původnosti a sémantiky. Setkat se s jeho obrazem znamená umělecké dílo zažít ve fenomenologické rovině.

Výstavu vytvořil Vladimír Véla ve spolupráci s kurátorem Janem Van Woenselem a za podpory asistentky ateliéru Andrei Uhliarové. 

Foto: Alex Dym