Hlavní stránka Info portálu ZČU

Pozvání k diskuzi přijali politický geograf Michael Romancov a politolog Petr Drulák, moderoval předseda spolku Dominik Schejbal. Zhruba stovka diváků, jejichž počet přesáhl očekávání organizátorů i kapacitu učebny, byla svědky dynamického a pestrého názorového střetu, do nějž se v závěru mohla prostřednictvím dotazů sama zapojit.

Již přes rok trvající agrese ruských vojsk na Ukrajině se stala vším, jen ne jednoznačným a předvídatelným konfliktem. Způsob, jakým na ni odpověděl ukrajinský národ a západní spojenci nebo co o sobě ukázalo samo Rusko, vypovídá mnohé o jistotách mezinárodního řádu – je ale namístě se ptát, jakých kontur nabydou tyto jistoty v budoucích měsících či letech. 

Na řadě aspektů trvající války se neshodli ani středeční hosté, a rozpor se ukázal hned při první otázce: Co konflikt prozradil o české společnosti? Petr Drulák začal mluvit o cenzuře, česká vláda údajně perzekuuje nepohodlné názory způsobem, jaký jsme tu neviděli od roku 1989. Michael Romancov upozornil, že samotná skutečnost, že oni dva spolu mohou diskutovat na této studenty pořádané debatě, je důkazem opaku. To, co Drulák označuje za „bezprecedentní útok na svobodu slova“ a „předefinování režimu“ (tedy korigování dezinformací), je pak dle Romancova v současném Rusku naprosto vyloučené. 

Oba řečníci se shodli na mimořádném vypořádání se s nevídanou migrační vlnou, která Česko postavila na špici v počtu uprchlíků na obyvatele. Ochota Čechů a Češek pomáhat lidem prchajícím před válkou přitom neklesá zdaleka takovým tempem, jak se předpokládalo. 

Když se ovšem přešlo k jednotě mezinárodní scény, optimismus opadl. Podíváme-li se za hranice EU, respektive Severoatlantické aliance, válka na Ukrajině nejen že nehraje prim, ale nečelí ani jednoznačnému odsouzení. Nastupující mocnosti jako Indie či Brazílie odmítají protiruské sankce, Čína jako druhý nejbohatší stát světa agresora nepřímo podporuje. Jak uvedl Petr Drulák, „pozice a vliv Západu 90. let upadá“, a USA a spojenci se tak stávají „jedni z mnoha“. 

Na mír ale dle diskutujících ani jedna ze stran konfliktu dnes není připravena – mírové drafty komunistické Číny jsou pak spíše cynickým výkřikem do tmy. Petr Drulák se obává sklouznutí konfliktu k palestinskému scénáři a tvrdí, že jeho konec lze zajistit jedině ústupkem Ukrajiny: „Mír, který by Ukrajinu stál ztrátu teritoria, je jediný možný mír.“ Učebnu v ten moment protkl šum. Michael Romancov uznal, že obě strany nyní stále chtějí bojovat, vyčerpání navzdory. Použil ale analogii s Krymskou válkou a navrátil se k opatrnému optimismu – stejně jako v 19. století dle něj rozhodne materiální i ekonomické vyčerpání a věčný agresor znovu skončí na kolenou.  

Jeden moudrý novinář hovoří o tom, že být optimistou je dnes „intelektuální výzva“. Třebaže žádný z řečníků nepředstíral, že drží křišťálovou kouli, oba tuto výzvu pojímají značně rozdílným způsobem; a pokud chce Evropa svému kontinentu zajistit bezpečnost, stojí za to tuto výzvu přijmout.