Hlavní stránka Info portálu ZČU

Lezecké stěny bývají oblíbenou součástí veřejných prostor nejen pro děti, ale i pro seniory, kteří hledají aktivní způsob pohybu. Vedoucí ateliéru Grafika Mikoláš Axmann k tomu s nadsázkou říká: „Součástí prostoru, kde se pohybují děti, ale i fyzicky zdatnější senioři, se v poslední době staly lezecké stěny. Chvilka nepozornosti a stařík vám odleze i se svěřeným dítětem.“

Namísto předvídatelných úchytů a cest se v tomto případě setkávají různé symboly a obrazy, které vyzývají k hlubšímu zamyšlení. Jeden z autorů popisuje výsledné dílo jako „setkání cesty ledního medvěda s vozem hnoje, astrolábu se sběrnými surovinami a roztroušeného schodiště s krvácející kalvárií“.

Trend se stal inspirací právě pro ateliér Grafika Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, který zmíněný fenomén zkoumal z pohledu estetiky a technik nástěnné tvorby. Místo prefabrikovaných plastových výlisků univerzální barevné škály umělci na zdi fakultního nádvoří zapojili do hry postupy a materiály grafického a sochařského projevu.

Tyto postupy pak proměnily povrch stěny na umělecké dílo. Kreativní proces zahrnoval vrstvenou serigrafii, což je jedna z technik sítotisku, dále instalaci ready-made prvků, omítání tvrzeným betonem nebo formování chytů pomocí polystyrenových šablon. Do betonové stěny se také vrtalo a sekalo, aby získala specifickou texturu. Chyty byly následně obarveny akrylovými barvami.

Výsledkem je originální umělecká instalace o rozměrech 375 x 600 cm, která má za cíl přinést nejen estetický zážitek, ale zároveň klást otázky. Je to stěna, která svou komplikovaností a estetickým ztvárněním zpochybňuje jednoduchost výstupu. Autoři zmiňují, že se jedná o „notový zápis pro šest inspirovaných hudebníků“ a o možnou „cestu k (ne)vylezení“. Tato ambivalence mezi možností a nemožností vystoupit na vrchol je středobodem celé realizace.

Dílo vytvořili Mikoláš Axmann, Kamila Doubková, Bedřich Kocman, Jan Kocman, Said Ismail a Jan Šatara.