Hlavní stránka Info portálu ZČU

Jaderné strojírenství je oblast s vysokými technickými i bezpečnostními nároky. Co je podle vás klíčové pro to, aby člověk v tomto oboru obstál?

Určitá dávka trpělivosti, preciznosti a znalost toho, co děláte. Protože pokud uděláte nějaké pochybení v rámci bezpečnosti, tak to může mít obrovské následky, jejichž příčinou rozhodně nechcete být. Jak říkal pan docent František Hezoučký, reaktoru se vyká. A když máte tu čest podílet se na takovéto technologii, kterou si horko těžko ochočíte, tak to za to stojí.

Jaká byla vaše cesta do ŠKODA JS – nastoupila jste do firmy hned, nebo vedla přes jinou profesní zkušenost?

Vybrala jsem si bakalářskou práci, která byla u jiné firmy. Tam jsem nejdříve pracovala, získala zkušenosti, nahlédla jsem, jak vypadají projekty v praxi. Poté jsem pracovala ještě v jiné firmě, ale stále to nebylo to pravé ořechové, protože jsem pořád nedělala v jaderné energetice. A teď od února pracuji ve ŠKODA JS.

Na čem konkrétně ve firmě pracujete a co vaše pozice obnáší v praxi?

Když se řekne projektant, spousta lidí si asi vybaví papíry, velké výkresy a tak podobně. My ale děláme projekci přímo pro výrobu, čili pro ni připravujeme podklady, zajišťujeme schválení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, a jedná se například o obalové soubory pro použité palivo v Temelínu nebo Dukovanech.

Vnímáte, že se prostředí strojírenství proměňuje i z hlediska zastoupení žen na technických pozicích? Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti?

Jde spíše o stereotyp, už od dětství dívky obvykle slýchají, že v technice nemají co dělat. Paradoxní je, že toto slýchají zejména v okolí mimo techniku, ale přímo v daném prostředí techniky už ne, toto prostředí je naopak spíše přijme. Pokud se toho některé dívky a ženy bojí, tak je to hloupost. Ano, vždy se bohužel najdou lidé, kteří budou ženy od jisté práce odrazovat, ale ti se vyskytují asi všude, ať už pracujete na úřadě, nebo děláte v technologii.

Právě dokončujete navazující magisterské studium a hlásíte se na studium doktorské. Co vás přivedlo k výběru právě tohoto oboru na FST, který vás nakonec dovedl do jaderného strojírenství?

Ve Fakultě strojní jsem viděla perspektivu a téměř jisté uplatnění po skončení školy. Vždycky mě navíc fascinovala jaderná fyzika a líbilo se mi její skloubení s aplikovanými technologiemi, kde se pojí abstraktní (věci, které přímo nevidíme) a konkrétní (technologie a praxe).

O studiu na Fakultě strojní na ZČU se říká, že je velice náročné. Co je na tom pravdy?

Zcela upřímně to není nejjednodušší cesta, po níž se může maturant po střední škole vydat, ale myslím si, že je to cesta, která za to stojí. Jak se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Na FST si musíte udělat svůj time management, odříkat si určité věci, studium tady vás naučí pokoře a komunikaci jak s lidmi v týmu, tak obecně. I když to nemusí být na začátku někomu příjemné, na konci jste za to rádi. Není to neudělatelné. Vidíte, že tady jsem a že budu končit, takže to není nic, co by nešlo zvládnout.

Vyskytl se při studiu na Fakultě strojní nějaký moment, projekt nebo vyučující, který vás utvrdil v tom, že právě jaderné strojírenství je směr, kterým se chcete vydat?

Šlo o kontinuální proces i dílčí momenty. Nejdříve jsem šla v rámci studia obecnější cestou, ale pak jsem se rozhodla čistě pro jadernou energetiku, kterou mi tak trochu "prodal" i vyučující Jan Zdebor ze ZČU, který svou vášní a láskou k jádru vykládal přednášky tak, že to bylo až nakažlivé.

Co byste doporučila studentům a studentkám technických oborů?

Je naivní myslet si, že po skončení vysoké školy bude váš nástup do práce automaticky hladký a bezproblémový. Škola vás nicméně naučí vyhledávat a filtrovat informace, naučíte se komunikovat a pracovat se stresem. Člověk by si neměl ihned po skončení školy myslet, že ví všechno. Měl by ukázat trochu pokory, a to i při pohovorech do zaměstnání.

Uveďte jedním slovem největší přínos Fakulty strojní pro vaši současnou kariéru.

Přizpůsobivost. Protože se během celého studia učíte dělat nezbytné kompromisy pro jeho úspěšné dokončení.

Na co z let strávených na ZČU nejraději vzpomínáte?

Nejradši asi vzpomínám na skvělý kolektiv spolužáků, díky kterému jsem zvládala lépe různé strasti spojené se studiem, jako vypracování náročné semestrální práce, přípravu na zkoušky nebo zápočtové testy. Strojárna je krásná v tom, že lidé si tam pomáhají a jsou to týmoví hráči, minimálně můj ročník takový byl. Neustále jsme využívali prostory univerzitní knihovny, ať už kavárny, nebo studovny.

Patříte také k našim absolventům? Přihlaste se do Klubu absolventů ZČU a zůstaňte součástí svojí univerzity.