Vedoucí Celoživotního a distančního vzdělávání ZČU se ohlíží za uplynulými třemi měsíci zavřených škol a on-line distanční výuky.
S nástupem koronavirové krize a přerušením výuky na českých školách podalo oddělení Celoživotní a distanční vzdělávání (CŽV) Západočeské univerzity v Plzni pomocnou ruku Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Didaktici s ministerstvem spolupracovali na vytvoření podpůrných materiálů pro zajištění on-line výuky, ale nebyl to zdaleka jediný způsob, jakým se na zvládnutí krize podíleli.
Vedoucí CŽV Lucie Rohlíková se nyní za uplynulými třemi měsíci ohlíží. „V posledních dnech slyším ze všech stran snahy o bilancování výuky, která během nouzového stavu probíhala on-line. Objevuje se myšlenka, že ‘teď už víme, co je distanční výuka a můžeme tedy rozhodnout, zda ji budeme v budoucnu realizovat, nebo ne‘. Ale víme to opravdu?“ ptá se.
Odborníci CŽV kromě spolupráce s ministerstvem například spolu s Fakultou pedagogickou ZČU sestavili desatero zásad, kterých se držet při on-line výuce, přičemž o využití infografiky pro základní a střední školy pak požádala například Česká školní inspekce. Zájemcům z vysokých škol otevřeli kurzy vysokoškolské pedagogiky, o distanční výuce diskutovali pracovníci ZČU během webinářů Pedadesk on-line. Série článků Příklady dobré praxe on-line výuky na ZČU vysvětlovala, jak lze při on-line výuce využívat moderní nástroje od LMS Moodle přes YouTube po Google Meet. Pracovníci CŽV poskytli také velké množství individuálních konzultací a dílčí metodickou a technickou pomoc k distančním aktivitám jednotlivých vyučujících a studentů. Zaškolení a technické podpory se dostalo i lektorům Univerzity třetího věku ZČU, takže ani její posluchači o přednášky nepřišli.
Podle Lucie Rohlíkové to ale nemusí znamenat, že teď opravdu víme, co je kvalitní, dobře promyšlené distanční vzdělávání založené na připravených špičkových výukových materiálech a vzdělávacích zdrojích: „Opravdu jsme realizovali nebo zažili distanční vzdělávání s podporou fundovaného vyučujícího znalého technických možností on-line výuky a psychologických a didaktických aspektů on-line vzdělávání? Distanční vzdělávání, do kterého se studující hlásí po zralé úvaze, s konkrétní motivací a na základě svých předchozích znalostí, dovedností a vybaven potřebnou technikou? Distanční vzdělávání, které má možnost využívat synchronní i asynchronní e-learning v kombinaci s prezenčními tutoriály, praxí, laboratorním cvičením i prezenčním výstupním hodnocením získaných dovedností studentů?
Jsme si jisti, že naše první pokusy o kontakt se studenty na dálku, o zapojení technologií, se kterými jsme se sami seznámili den předem, a způsobem, který jsme spontánně nastavili, nám dávají možnost usuzovat z toho na obecnou kvalitu distančního vzdělávání jako formy studia?“
Pro realizaci nouzového distančního vzdělávání měl totiž každý jinou startovní čáru. Vyučující i žáci a studenti měli různé podmínky a máme-li nyní s něčím zkušenost, je to podle Lucie Rohlíkové jen nouzové distanční vzdělávání. „Víme už, že jsme asi měli žákům a studentům dát nejdřív týden prázdnin, domluvit se s kolegy a pak teprve připravit konkrétní pokyny k výuce na dálku.
Víme už, že nouzové distanční vzdělávání zvládá v České republice většina vyučujících, žáků i studentů, ale způsob jeho realizace i výsledky jsou značně různorodé.
Víme už, že technologie jsou tu k dispozici a můžeme se o ně opřít v případě nouze i jindy.
Ale víme velmi málo o skutečném distančním vzdělávání, které je významným fenoménem v celoživotním vzdělávání na celém světě,“ tvrdí Lucie Rohlíková. „ Vnímejme ten rozdíl, vstupme pootevřenými dveřmi do světa on-line vzdělávání a využijme v budoucnu všech jeho výhod na maximum!“ dodává.
Odbor celoživotního vzdělávání |
Pavel KORELUS |
08. 06. 2020 |