Lapidární typografická kompozice Saida
Ismaila je budována do vysokého reliéfu pomocí vyřezávaných písmových forem
z fasádního polystyrenu, lepených na nosnou podkladovou stěnu. Následně
aplikovaný vápenocementový špric sjednocuje motiv monochromní barevnosti. Současné průmyslové stavební materiály a
postupy jsou zde užity svobodně, s jasným záměrem a ve výrazové jednotě.
Jan Kocman vytvořil geometrickou
kompozici definovanou volnými šablonami. Skrz ně nanášené barvy v tónech šedé
srůstají s barevností podkladu.
Akcentem na celé ploše stěny je
monumentální realizace Dagmar Dolíhalové. Graffiti inspirované krajinou
Islandu vystupuje z řady tvaroslovím, pestrou barevností, formátem i
horizontální kompozicí. Přípravný bílý podklad byl odrazovým můstkem pro kresbu
barevnými spreji.
Bedřich Kocman minimalistickým zásahem vytvořil pauzu mezi dvěma tvůrčími etapami. Pomocí diamantového řezného a brusného kotouče a vidiových vrtáků rozčlenil úzký, vertikální pruh betonové plochy. Stopy těchto nástrojů přitom striktně sledují horizontálně vertikální členění stěny a intuitivně vytváří hru elementárních grafických prvků v nízkém reliéfu.
Said Ismail
Jan Kocman
Dagmar Dolíhalová
Bedřich Kocman, 5x foto: Said Ismail
Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara |
Bedřich Kocman |
01. 10. 2021 |