Lidé, kteří nejsou absolventy pedagogických fakult, většinou neví, jak současná příprava učitelů vypadá, přesto stále panuje jakýsi obecný názor, že je studium odtržené od praxe. Je to oprávněný pohled?
Je potřeba říct, že pedagogické fakulty se v posledních letech výrazně změnily a mění. Když jsem studoval já, fakulty často připravovaly studenty více s důrazem na znalosti v daném oboru. Byla to sice kvalitní výuka, pokud jde o vědomosti studentů, která ale nebyla zcela adekvátní z hlediska přípravy na učitelskou profesi. Z tohoto pohledu byla skutečně poněkud odtržená od školní reality.
Postupně přicházely z mnoha směrů požadavky na změnu učitelské přípravy a fakulty je akceptovaly. Pro mne asi nejzajímavější impulz vycházel od samotných studentů. V posledních letech totiž začali pedagogické fakulty v daleko větší míře navštěvovat studenti, kteří už učí. Jejich přítomnost na přednáškách přinesla pozitivní zpětnou vazbu. Vyvolávala tlak, abychom učili to, co studenti upotřebí v praxi. A je to trend, který stále pokračuje. Jsem přesvědčen, že bychom nenašli mnoho jiných oblastí, ve kterých by fakulty byly nuceny tak významně reagovat na aktuální společenskou situaci. Už před zahájením současné reformy přípravy učitelů, kterou iniciovalo MŠMT, tedy uskutečnila velká část pedagogických fakult ve výuce zásadní změny. Bohužel mezi lidmi ještě přežívá klišé, že pedagogické fakulty jsou odtržené od reality a praxe. Není to ale pravda.
S čím tedy přichází reforma, která má změnit přípravu budoucích učitelů? Co z ní považujete za nejdůležitější?
Jednak je velmi důležitá diskuse o tom, jak by měl vypadat učitel opouštějící fakultu – hovoříme o tzv. kompetenčním profilu absolventa. Druhá zásadní záležitost je důraz na kvalitu pedagogických praxí a za velice podstatné považuji také důraz na rozvoj oborových didaktik. Musím říct, že právě ve vztahu ke kvalitě praxí a oborovým didaktikám jsme třeba u nás řadu změn zavedli ještě předtím, než přišlo ministerstvo s reformou. Na obě tato témata klademe velký důraz.
Co přesně je kompetenční profil absolventa? Jak k němu dojít?
Jde o to, jak by měl být absolvent pedagogické fakulty připraven, aby mohl začít vykonávat učitelskou profesi. Zdůrazňuji začít ji vykonávat. Bezprostředně po ukončení fakulty musí mít samozřejmě určité překlenovací období. V žádném oboru není absolvent okamžitě plně připraven pro praxi. V probíhající reformě jde o to dospět na základě profilů absolventa, které mají všechny fakulty připravující učitele v akreditačních spisech, ke společnému kompetenčnímu profilu, se kterým by bylo možné pracovat, ověřovat ho.
Zmínil jste také praxi studentů. Měli by studenti absolvovat více hodin praxe?
Myslím, že zásadní není objem praxí, ale jejich kvalita. To, že jsme se na tomto při přípravě reformy pregraduální přípravy učitelů shodli, považuji za jednu z nejdůležitějších věcí. Praxe musejí být systémově ukotvené v celé přípravě učitele, tedy průběžné a gradující, to znamená, že prolínají celé studium, tradičně začínají náslechy a gradují například tandemovou výukou. Do třetice je potřeba, aby praxe byly důsledně reflektované. Nepomůže nám, že praxi pouze navýšíme. Když se podíváte na Finsko, uváděné často jako příklad, zjistíte, že je tam nižší podíl praxí než u nás, ale umí s nimi lépe pracovat. A k tomu chceme směřovat.
Průběžné, gradující a reflektované praxe ale plzeňská Fakulta pedagogická už zavádí v rámci konceptu Plzeňská fakultní škola…
Ano, to jen dokládá, že fakulty samy ke změnám průběžně přistupují. U nás je snaha o systematické zavádění reflektovaných praxí nejméně pět let. Zavedli jsme za tímto účelem dva předměty. Velmi důležitá pro nás je spolupráce s Českou školní inspekcí a zapojování jejich odborníků do výuky. Studenti se pomocí analýz videozáznamů učí výukové situace vyhodnocovat a samozřejmě reflektují i svoje odučené hodiny, které absolvují v rámci pedagogických praxí na školách. Při přípravě učitelů experimentujeme i s virtuální realitou v našem projektu virtuální třídy.
Jak se vlastně projektu Plzeňská fakultní škola daří?
Pro spolupráci jsme zatím získali deset škol, s nimiž jsme podepsali memorandum. Převažují samozřejmě školy základní, ale mezi partnery máme i školu mateřskou a dvě gymnázia. Nově se snažíme zapojit také jednu střední průmyslovou školu. To vše s podporu plzeňského magistrátu. Se školami teď pracujeme na rozvoji tohoto konceptu. Vzniká software, který bude takovou páteří celé spolupráce. Chceme, aby na to, jak bude vypadat náš absolvent, měla zásadní vliv nejen fakulta, resp. univerzita, ale také spolupracující školy. A praxe v tom hrají klíčovou roli. První skupina, která si zkouší průběžné, gradující a důsledně reflektované praxe, jsou studenti katedry němčiny.
Došlo na plzeňské Fakultě pedagogické i k jiným změnám než u praxí?
Asi před pěti lety jsme například u některých oborů začali se změnou státnic. Budoucí učitele nezkoušíme jen z jejich vědomostí, ale komise představuje při státních zkouškách žáky, které má student učit. Přizpůsobujeme tomu celé studium. Nejde jen o to, jaké má student vědomosti, ale daleko více než dříve o to, jak je umí předat žákům, jak umí vyučovat.
Řadu změn už sami zavádíte i bez reformy. Přesto ji považujete za důležitou?
Ano, uvítali jsme, že se ministerstvo o tuto problematiku zajímá a že můžeme společně o těchto tématech mluvit. To, že se systémově pracuje na zlepšení, je velmi pozitivní. A pokud se změny uskuteční ještě ve vazbě na revizi rámcového vzdělávacího programu (RVP), věřím, že se to v kvalitě školství pozitivně projeví.
Součástí reformy je tedy i změna osnov, tedy toho, co učitelé na školách své žáky vyučují?
Ne, to jsou dvě odlišné věci. V rámci reformy pregraduální přípravy učitelů není možné měnit to, co lidé chápou jako osnovy, tedy RVP. I ten se však nyní začíná systémově měnit. Jeho revize je velmi důležitá. Deset let žádné výraznější změny neprobíhaly. Teď máme šanci se zamyslet nad tím, jak a co se bude v budoucnu na školách učit. Hovoří se zejména o redukci učiva, tedy o tom, jak bude vypadat tzv. jádrové a rozšiřující učivo.
Je tedy šance, že se žáci na základních školách nebudou muset učit takové množství látky a bude více času například na rozvoj čtenářské gramotnosti, komunikačních schopností a dalších kompetencí potřebných pro jejich aktivní občanský, profesní a osobní život, jak se píše ve Strategii 2030+?
Určitě je potřeba RVP racionalizovat. Je celkem jasné, že pokud chci žáky vzdělat v nějakém oboru, musí získat určitou úroveň, pochopit základní koncepty daného oboru a jejich vztahy. Musí mít takové znalosti a dovednosti, aby uměli v daném oboru informace vyhledat, vyhodnotit a pracovat s nimi. Dynamika dnešního světa je obrovská a žáci si řadu potřebných kompetencí v životě budou muset postupně vytvářet sami tak, jak na ně okolní svět bude klást různé nároky.
Co si tedy máme představit pod racionalizací rámcového vzdělávacího programu?
Základem může například být omezení věcí, které se překrývají nebo které na sebe nenavazují. Nedává například smysl, aby se žáci učili o zeměpisných souřadnicích, a přitom neměli probrané úhly v matematice. Musí být zachovány určité posloupnosti, kdy se postupuje od nejzákladnějších konceptů a přidávají se další. Konceptuální přístup, například u přírodovědných oborů, ale nejen u nich, by k tomu mohl vést. Základem reformy RVP je ale snaha naslouchat a pomoci školám a maximální snaha o to, aby nový RVP byl srozumitelný a užitečný nejenom pro učitele, ale i rodiče a veřejnost a aby byl široce přijat.
Měla by tedy racionalizace přinést i úbytek učiva?
Osobně jsem pro určité provzdušnění učiva, ale představa, že určité procento učiva jednoduše škrtneme, je velmi nebezpečná. Není možné škrtat intuitivně, protože se to někomu zrovna tak zdá správné. Z výuky by pak mohlo zmizet něco, co je kritické pro pochopení souvislostí, co má na sebe navázáno spoustu dalších významů a co je zásadní pro práci v daném oboru.
Podle čeho je tedy možné provést určitou redukci učiva?
To je podle mého názoru nejzásadnější problém revize RVP. Své slovo v něm budou mít jistě oborové skupiny, ale bylo by dobré pro postup navrhnout společné, sjednocující principy. Příkladem mohou být již zmíněné koncepty. Místo toho, aby se v nižších ročnících děti zpaměti naučily význam třeba deseti různých konceptů (jako jsou např. fotosyntéza, chlorofyl, respirace), mohly by se seznámit s několika základními koncepty (např. tok energie), naučit se, jak spolu souvisejí, a později k nim další koncepty přidávat. Postupně by si vytvářely síť konceptů a pojmů, která jim umožní v daném oboru pracovat. Provzdušnění učiva tedy ano, ale způsobem, který bude mít racionální jádro a povede děti k porozumění a samostatné práci v daných oborech. Myslím, že to je velká výzva nejenom pro revizi RVP, ale oborové didaktiky obecně.
Fakulta pedagogická |
|
25. 10. 2021 |