Hlavní stránka Info portálu ZČU

Zimní semestr startuje už příští týden, na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara však ještě doznívají tři červencové týdny letní školy umění ArtCamp. Letošní 17. ročník si pro účastníky připravil i netradiční zážitkový workshop Art – Therapy – Ritual. Lektor kurzu, belgický umělec a pedagog na Royal Academy of Fine Arts Bart Van Dijck, se v rozhovoru podělil o své zážitky. Vyzpovídali jsme i Johanu a Annu, dvě účastnice workshopu.

Barte, váš workshop se zaměřil na umění, terapii a rituály a účastníky zavedl na cestu transformace. Nešlo o arteterapii, ale o skutečný hluboký a osobní zážitek. Můžete průběh kurzu stručně přiblížit?

Bart: Věřím v učení se praxí a prožíváním. Kurz jsem rozčlenil do pěti částí, které odpovídaly jednotlivým dnům – orientační den, den démonů, den síly, den prahu a den sdílení a finalizace. V pondělí studenti v kruhu se symbolickým významem směrů větru poznávali sami sebe i svou pozici ve skupině, v úterý jsme se zaměřili na boj se svými vnitřními démony a temnými stránkami, které nás sabotují a ovlivňují náš život. Vyráběli jsme sochy démonů, aktivované v rituálním kontextu.
Středa se nesla ve znamení soch síly, vyráběných z kostí. Byla dnem protikladů. Účastníci kurzu zkoumali své talenty, důležitá přitom byla práce ve skupině. Kolektivní zkušenost považuji za velice důležitou. Transformace jedince totiž neprobíhá pouze individuálně, ale i ve vztahu k ostatním. Ve čtvrtek jsme překračovali práh, který symbolizoval další fázi našeho života. V pátek jsme zaokrouhlovali, finalizovali a vzájemně sdíleli.

Proč právě propojení umění a rituálu?

Bart: Většina prvních nalezených uměleckých artefaktů byla původně často používána právě v rituálním kontextu. A do tohoto kontextu mě baví se vracet. Postupem času se umění stalo komodifikovaným produktem určeným k prodeji, kultem estetiky a konzumu. Mě zajímají transformační aspekty umění a také to, jak může umění vytvářet dialog, interakci nebo komunikaci. 

Workshop proběhl před budovou Sutnarky ve specifickém prostředí land artu. Musel jste koncept svého kurzu prostředí a skupině upravit?

Bart: Byl jsem opravdu rád, že se nám podařilo toto krásné místo najít. I když jsme se nacházeli ve městě, nedaleko univerzitních budov, silnice a nákupních center, měli jsme pocit, jako bychom byli v přírodě. Jsem přesvědčený, že je opravdu důležité ze školního prostředí občas vystoupit, spojit se s přírodou a zažít v ní intimitu. Workshop je koncipovaný tak, abych ho mohl upravit podle aktuální situace a skupiny, často intuitivně. Podobá se to sochařství, kdy hlínu občas přidáte, jindy odeberete.

Podařilo se vám u účastníků workshopu vzbudit potřebnou důvěru k otevření se a opuštění komfortní zóny?

Bart: Jsem si jistý, že se to podařilo. Studenti riskovali, zapojili se, vystoupili ze své komfortní zóny. Společně jsme vytvořili kruh důvěry. Podařilo se nám zabezpečit bezpečný prostor pro každého jednotlivce. Ten jsme následně změnili na prostor pro odvahu, místo, kde smíte riskovat. Když riskujete a děláte něco, na co nejste zvyklí, když vystoupíte ze své komfortní zóny, dostanete se do prostoru, ve kterém se odehrává život, kde se člověk učí. Když ustrnete na místě, vše zůstane stejné a neměnné.

Jak se s opouštěním komfortní zóny dařilo vám, děvčata?

Johana: Nemyslím si, že za jeden týden můžete vyřešit všechny své problémy, ale kurz pro mě byl dobrým začátkem pro další růst a učení, mnoho jsem si z něj odnesla. Nejtěžší pro mě bylo otevírání starých vzpomínek a sdílení některých věcí se skupinou, ale díky bezpečnému prostoru, který se nám společně podařilo vytvořit, to bylo vlastně snazší, než jsem čekala. Paradoxně pro mě bylo jednodušší otevřít se cizím lidem, než kdyby se jednalo o někoho blízkého.

Anna: Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, ale za celou skupinu, když řeknu, že jsme se všichni hodně uzdravili. Vystoupit z komfortní zóny nejde jen napůl, s poloviční energií. Musíte do toho jít na plno. A i když si nejsem jistá, jestli s lidmi ze skupiny zůstaneme v kontaktu, jsem vděčná za ten příjemný prostor a nové a velice konkrétní vztahy, které se nám podařilo navázat.

V rámci jednoho z rituálů jste v ohni pálily předměty ze své minulosti a překračovaly práh do nové části svého života. Jak jste se cítily, když jste tou pomyslnou branou procházely?

Johana: Pro mě to bylo docela emotivní. Pálení dokumentů z minulosti ve mně vyvolalo nepříjemné vzpomínky a donutilo mě o nich přemýšlet. Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem vše mohla spálit a nechat za sebou, takže jsem se opravdu cítila jako na novém začátku.

Anna: I pro mě tam byl pocit nového začátku. Bylo to velice uspokojivé.

Barte, odvezl jste si z ArtCampu nějaké konkrétní zkušenosti nebo poznatky, které byste rád začlenil do své další práce?

Bart: Tyto workshopy, které nazývám Interzone, jsou pokaždé nové a jiné. Ten týden v Plzni mi dal možnost vyzkoušet si workshop v akademickém kontextu a musím říct, že jsem se toho naučil opravdu mnoho. Byla to perfektní zkušenost a jsem velice rád, že jsem mohl přijet.