Hlavní stránka Info portálu ZČU

Díky studiu v zahraničí mají studující možnost poznat jiný styl vyučování. Já jsem se například ve Vigu setkala s tzv. „průběžným hodnocením“, které obnášelo to, že pro absolvování předmětu bylo třeba chodit poctivě na hodiny a psát průběžné dílčí testy. Na konci semestru se pak nekonala velká zkouška z celého obsahu učiva. To je z mého pohledu určitě zajímavá alternativa ke klasickému systému zkoušek, jaký máme u nás. 

Největší výzvou byla pro mě komunikace se španělskými kolegy, kde jsem narážela nejen na jazykovou bariéru a jinou mentalitu, ale i na odlišné vnímání času. Věděli jste například, že když Španělé řeknou, že se sejdeme po obědě, znamená to v 16:00? A když vás zvou na večeři, tak je to ve 22:00? 

Myslím si, že jsem se zlepšila v přímé komunikaci s lidmi. Donedávna jsem upřednostňovala řešení problémů či podávání žádostí písemnou formou – domnívám se, že my Češi to dokonce takto máme rádi, vše hezky přehledně napsané. To bohužel ve Španělsku nefunguje. Možná narazíte na stránku s instrukcí, že pokud něco potřebujete, máte vyplnit formulář a čekat, ale pravděpodobně se nedočkáte – soudím podle toho, že dodnes jsem žádnou odpověď na své formuláře nedostala. Proto nakonec bylo nejlepší se zvednout a jít problém aktivně řešit osobně. Takových situací jsem zažila opravdu hodně, od žádosti o zápis předmětů, přes půjčení notebooku až po registraci do plaveckého bazénu. K rozvoji mých komunikačních schopností přispěla i výuka ve škole, kde některé předměty probíhaly ve skupinách s místními studenty a museli jsme být schopni společně pracovat na různých projektech. 

Co se týče jazykové stránky, dostalo se mi – pro mě osobně celkem důležitého – ujištění, že jsem schopná se domluvit s lidmi prakticky z celého světa a že se tudíž nemusím obávat komunikovat s cizinci. Jsem ráda, že jsem oprášila svoje znalosti španělštiny a měla příležitost tento jazyk zažít v každodenních situacích. V Galicii totiž s angličtinou spíš nepochodíte (dokonce ani na univerzitě moc ne). Španělštinu jsem sice studovala sedm let jako druhý cizí jazyk na střední škole, ale od maturity jsem ji nepoužila. Myslím si, že moje znalosti gramatiky a slovní zásoby byly tehdy možná větší, ale schopnosti dorozumět se s rodilými mluvčími jsem se naučila až na ERASMU, a o to ve výsledku vlastně jde. S ostatními zahraničními studenty jsme pak komunikovali hlavně anglicky.  

Taky jsem se naučila větší trpělivosti. Už mě nevyvede z míry, když mi ujede tramvaj a já musím čekat na další spoj deset minut, protože hodinu přešlapovat na zastávce a vyčkávat, jestli přijede nebo nepřijede univerzitní autobus, bylo po většinu času ve Španělsku úplně normální. 

Výjezd na studijní stáž bych doporučila všem kolegům. Je to ideální způsob, jak získat kontakty se zahraničními studenty a poznat kulturu cizí země, a také skvělá příležitost pro osobní růst a zlepšení jazykových dovedností.