Hlavní stránka Info portálu ZČU

Podzimní část festivalu Jazz bez hranic představí ve středu 12. září plzeňskému publiku objev z Ameriky, zpěvačku Audrey Martells, která nahrávala s Whitney Houston, Britney Spears, Celine Dion a dalšími hvězdami. Ještě před ní bude ale pódium patřit jazzu v podání Mirky Novak, rodačky ze Sušice a absolventky Západočeské univerzity v Plzni. Hudba ji baví a živí a patří k těm českým zpěvačkám, které dokázaly zaujmout i ve světě. Na koncert, který začne ve 20 hodin, ještě zbývá několik vstupenek.

Předskakovat Audrey Martells, co to pro vás znamená? Už jste se někdy na pódiu potkaly?

Ráda se potkávám s novými úžasnými hudebníky z celého světa, nechávám se inspirovat, sdílíme zkušenosti, ale s Audrey jsme zatím neměly tu příležitost. Proto se opravdu těším a vím, že to bude jedinečný zážitek nejen pro nás dvě, ale i pro posluchače.

Co si tedy máme slibovat?

Večer plný vokálního jazzu! Neskutečně se těším.

Nejste ovšem žádná začínající zpěvačka - předskokanka. Patříte k těm, které o sobě mohou říct, že se hudbou živí. Jak dlouho už to vlastně můžete říkat a jak se to stalo?

Profesionální zpěvačkou jsem se stala až v USA, kam jsem vycestovala po studiích na ZČU ve svých 24 letech. Po nějaké době vytrvalé práce a networkingu jsem vystupovala třikrát do měsíce, vedla několik soukromých pěveckých lekcí týdně. Po návratu se vše rozjelo jako na horské dráze. Angažmá v pražské Redutě, v Ungeltu, spolupráce s Jazzem bez hranic a další skvělé věci včetně zahraničních festivalů.

Kdybyste za tu dobu měla vybrat několik NEJ momentů vaší kariéry, které by to byly?

Nej momenty, těch bylo! Upřímně, nejlepší pro mě jsou ty, kdy mě hudba dostane do stavu naprosté spokojenosti. Kdy jsem štěstím bez sebe a nemůžu to zastavit. K tomu dojde jen tehdy, když se muzikanti dokážou mezi sebou skutečně napojit, vzájemně se poslouchat. Když hudba správně dýchá a já cítím, že jsem kreativní.

A když se zeptám na NEJ koncerty? Bylo by na seznamu třeba vaše letošní vystoupení s Count Basie Orchestra na Slavnostech svobody?

Jednoznačně patřilo k těm prestižním. Minulý rok jsme si s mojí r’n’b kapelou The Dozen Street střihli úžasný koncert v Domě hudby s černošským bubeníkem Davidem Haynesem, který spolupracoval třeba s Princem. Určitě bych jmenovala i pár zahraničních koncertů, protože na velvyslanectví ve Washingtonu D.C. jsem měla tu čest hrát se světovou špičkou, pianistou Federicem Gonzalesem Peňou. V jiném washingtonském klubu Twins Jazz pak zase s Tarusem Mateenem, který už v roce 1988 hrál se světovou jazzovou zpěvačkou Betty Carter. V Austinu se mi pak povedlo několikrát dostat do rádia. Jsem za ty momenty obrovsky vděčná.

Na ZČU jste vystudovala hudební výchovu a psychologii na Pedagogické fakultě. Jak moc vám to na cestě za vaším snem pomohlo?

K pedagogice mě to vždycky táhlo, vidím velký smysl v předávání zkušeností a správném směřování. Fakulta mi dala dobrý základ, konfrontovala mě s mojí osobností, naučila mě disciplínu, dotahovat věci do konce a nevzdávat to. Díky lidem, kteří byli zapálení do klasické hudby, jsem se naučila milovat i tento žánr. Nejlépe se učí od těch, kteří tím žijí.

Takže na studium vzpomínáte jen v dobrém.

Zbožňovala jsem katedru, spolužáky i učitele, byly to skvělé časy: Svoboda, oproti dnešku hromady volného času, kopa srandy, občas dřina a překonávání se, pocit zásluhy a sebehodnoty. Neměnila bych.

Díky škole jste se ale kromě zpěvačky stala také hlasovou lektorkou, co si pod tím představit?

Hlasová lektorka je v podstatě jen jiný název pro učitele zpěvu. Šlo mi o to, že jsem nechtěla být ztotožňována se slovem učitel v tom smyslu, jak je chápe 90 procent lidí. Vyvolává ve mně představu klasických rolí – dominantní učitel, submisivní žák. Já si nepřipadám jako učitel, spíš jako směřovatel, pomocník, kamarád. Pro mě jsou všichni moji ‚studenti‘ vlastně osobití zpěváci.

Kde vás do konce roku ještě uvidíme a uslyšíme?

Sledujte newsletterery Jazzu bez hranic, s ním spolupracuji asi dva roky, dělám pro něj také pěvecké workshopy a organizuji minifestival Meduzik Night v Anděl Music Baru v Bezručově ulici. Další bude 30. října a vážně to za to stojí. Zvu zajímavé hudební hosty a každý má dvacet minut, aby předvedl svoji tvorbu. V Andělu také pravidelně vystupujeme s The Dozen Street a teď 29. září budeme v Buena Vistě otevírat pro pražskou kapelu Vanua 2 (ex Blue Effect). Dorazte tam a můžeme si třeba i víc povykládat.