Hlavní stránka Info portálu ZČU

Plně chápu složitou epidemiologickou situaci, plně rozumím tomu, že určitá opatření je nutno rychle realizovat. Nerozumím však způsobu, kterým to bylo provedeno. Bez sebemenšího pokusu konzultovat situaci s vysokou školou se den poté, co byla zahájena výuka, vyhlásí naprosto striktní opatření.

Tisíce studentů se předtím ubytovaly ať již na kolejích, či v bytech. Téměř čtyři tisíce nově nastupujících studentů nemá možnost absolvovat na ZČU ani jeden týden, kdy by se mohli alespoň lehce s novým prostředím seznámit. Pokoušel jsem se včera vyjednat pro studenty prvních ročníků alespoň malou výjimku, ale bezvýsledně.

Tento postup státních orgánů považuji za velmi nešťastný. Jako vysoká škola se chováme zodpovědně, připravili jsme se na různé formy distančního vzdělávání, rozhodně jsme připraveni okamžitě jednat a rychle zvolit taková opatření, která omezí setkávání studentů na půdě univerzity a snad přispějí ke zpomalení šíření virové nákazy. V nouzovém stavu jsme okamžitě organizovali pomoc v nejrůznějších oblastech, ať šlo o dětské skupiny, zdravotnická zařízení, vývoj a výrobu ochranných pomůcek apod. A teď nestojíme státním orgánům ani za rychlou konzultaci opatření, které se mohou třeba udělat i poněkud citlivějším a promyšlenějším způsobem? Máme právě nastupující studenty prvních ročníků, pro které je alespoň minimální možnost kontaktních setkání zcela zásadní, poslat po dvou dnech domů?

Stále slyšíme, jak společnost potřebuje techniky, zdravotníky, učitele... Ty všechny vychováváme a snažíme se dělat maximum pro to, aby dostali to nejkvalitnější vzdělání. Jsme jediná veřejná vysoká škola, která působí v Plzeňském a dlouhodobě i v Karlovarském kraji. Snažíme se reagovat na společenské potřeby, například v doplnění kvalifikace učitelů, v rozšiřování nabídky oborů v Karlovarském kraji, v technických specializacích, které mají zásadní význam pro zvyšování inovačního potenciálu České republiky i v dalších oblastech. Myslím, že bychom si zasloužili trochu důvěry.

I v rámci nadiktovaného režimu budeme samozřejmě dělat maximum pro to, abychom zabezpečili všechny role, které má univerzita plnit. Jsme ale jen jedním článkem v celém vzdělávacím systému. Představa, že by se takovýmto nekoncepčním způsobem začaly zavírat i střední školy a druhé stupně základních škol, ani nás nemůže nechat klidnými. Velmi dobře víme, jak se výraznější zásahy do vzdělávání na základních a středních školách projeví později i na školách vysokých. Je bohužel až příliš patrné, že prosté zavření těchto škol lze provést poměrně snadno - větší děti mohou být samy doma, a tak takový krok nic nestojí. Taková opatření lze udělat rychle, politici projeví ráznost, leckdo zatleská. To, co bude s generací dětí, které stráví další měsíce (půlrok, rok?) zavřené doma, nás přece dnes trápit nemusí.

Pevně však věřím, že další opatření zasahující do vzdělávání budou prováděna s rozmyslem, s hledáním rozumně realizovatelných kompromisů a s plným vědomím toho, že i za tato opatření platíme velmi vysokou cenu. V těžkých dobách se pozná, jaké hodnoty opravdu uznáváme. Chci věřit, že naši politici nyní prokážou, že vzdělávání mladých lidí pro ně není jen prázdnou frází.

Miroslav Holeček, rektor ZČU