Hlavní stránka Info portálu ZČU

Publikace Být šťastná porodní asistentka představuje, jaké to vlastně je, být porodní asistentkou. Kapitoly zahrnují popis proměny profese napříč historií až po současné výzvy moderní doby. Velký akcent klade kniha na problematiku komunitní péče a odhodlanost pracovat jako porodní asistentka podle svého srdce a přesvědčení. Proto jsou do publikace zařazeny dvě výjimečné kapitoly s tématikou porodnictví ve Vrchlabí a porodů do vody. Závěr knihy se věnuje výzvám současné doby a prognóze, kam se bude profese porodních asistentek ubírat v budoucnosti. Všechny kapitoly této publikace spojuje touha pracovat svobodně podle svých kompetencí s plnou profesionální zodpovědností, tedy být šťastná porodní asistentka.

"Být šťastná porodní asistentka znamená pro každou porodní asistentku určitě něco jiného, pro mne to je úsměv na rtech, když provádím konzultaci s těhotnou ženou, když jsem na poporodní návštěvě u ženy s novorozeným miminkem, když konzultuji zkušenosti z porodní asistence se svými kolegyněmi, kamarádkami, když mohu vycestovat například do zahraničního porodního centra, když mohu v ruce držet svoji první knihu... Zkrátka, když tvořím, když pracuji tak, jak to cítím. A to je to hlavní. Porodní asistentky jsou plně připravené do praxe tak, aby mohly pracovat samostatně podle svých kompetencí, a to je jistě klíč k pocitu štěstí,“ uvádí jedna z autorek, Eva Hendrych Lorenzová, která působí na Fakultě zdravotnických studií ZČU jako odborná asistentka na katedře ošetřovatelství a porodní asistence.

Eva Hendrych Lorenzová prozrazuje, že po dokončení doktorského studia najednou postrádala tvůrčí činnost, a cítila proto potřebu zformovat publikaci. S myšlenkou jí pomohl proděkan Fakulty zdravotnických studií ZČU pro výzkum, strategii a tvůrčí činnost Denis Mainz, který jí doporučil přihlásit se do programu POSTDOC-20, určeného právě pro podporu tvůrčí činnosti čerstvých absolventů doktorského studia. „Když jsem přemýšlela nad tématem publikace, bylo mi jasné, že musí být nejen o faktech, ale také o emocích, které úzce souvisejí s naší profesí. Publikaci jsem psala primárně pro studentky, ale také pro kolegyně porodní asistentky,“ říká Eva Hendrych Lorenzová.

Knihu psala ve spolupráci s Irenou Raisnerovou, svojí bývalou staniční porodní asistentkou ve věhlasné porodnici ve Vrchlabí. Autorky vše rozdělily na šest kapitol tak, aby se čtenář dozvěděl jakýsi přehled o vývoji oboru od historie, filozofie až po současné moderní vývojové trendy. „My, obě autorky, vnímáme porodní asistenci jako umění, kterému se člověk musí učit celý život. Nechceme se smířit jen se zařazením se do systému, kde je člověk jen číslo. Porodní asistenci vnímáme jako naší srdeční záležitost a naše poslání. Proto se nám kniha psala moc hezky, přirozeně vyplynula z našich zkušeností, znalostí a zážitků z praxe. Při psaní knihy jsme mnohdy myslely na naše imaginární čtenáře, snažily jsme se jim vždy předat nějaké tipy do praxe, a to často právě tipy na změnu zaběhlých rutin a strnulých scénářů v péči o ženu. Hodně jsme zmiňovaly akcent holistické péče v porodní asistenci či kontinuální způsob péče o ženu od těhotenství po šestinedělí. Toto jsou způsoby poskytování péče v porodní asistenci, které jsou typické například pro Velkou Británii, Holandsko, Austrálii, Nový Zéland, ale bohužel ne již tolik pro naši republiku,“ doplňuje Eva Hendrych Lorenzová.

Publikace Být šťastná porodní asistentka je postavena jak na informacích, tak i na emocích. Autorky se domnívají, že není možné vykonávat profesi porodní asistentky a mít skvělé znalosti a informace, ale nemít empatii a cit pro podporu žen na cestě mateřstvím. Na druhé straně není ani dobré být sice empatická, ale dále se nevzdělávat a nesledovat trendy v oboru. Kniha se tak snaží propojit obě tyto roviny, a tím je vlastně originální a osloví mnohé čtenáře. Prostřednictvím emocí se tak autorky dostávají do nejednoho příběhu v péči o ženy v souvislosti s mateřstvím (například význam rituálů uctění ženy jako matky v poporodním období), nebo také míří k tématům spolupráce mezi komunitními porodními asistentkami a lékaři. Ani zde není o emoce nouze.

Kniha je tedy primárně určena pro porodní asistentky, ale autorky věří, že může inspirovat i ostatní pomáhající profese. Čtenáři se zde dozvědí mnoho informací z historie oboru, o možnostech poskytování péče porodní asistentky a také informace o aktuálních trendech v oboru. Kniha může být přínosná také pro komunitní porodní asistentky, které zde naleznou sdílené zkušenosti z praxe v zahraničí, tipy pro vlastní praxi a rozvoj. Publikace může vhodně nasměrovat i začínající porodní asistentky, které touží měnit zaběhlou a rutinní praxi podle trendů evidence based midwifery.

„Ráda bych ještě uvedla, že v knize je jedna celá kapitola věnována porodnici ve Vrchlabí. Porodnici, která se stala věhlasnou pro svůj přístup k přirozenému průběhu porodu a která v současné době již není bohužel funkční, je uzavřena. Pokud čtenáře zajímá, jak je možné, že taková porodnice v České republice vznikla, jaká byla filozofie porodnického týmu, jak se začínalo s porody do vody a kde vznikala inspirace pro vlastní práci, doporučuji si kapitolu přečíst. Následuje také velká pasáž o porodech do vody, včetně výsledků původního výzkumného šetření,“ uzavírá Eva Hendrych Lorenzová.

Kniha byla vydána za finanční podpory z grantového programu POSTDOC-20, grantového systému FZS ZČU v Plzni a projektu RKVII. Jedná se o dvojjazyčnou publikaci (v anglickém a českém jazyce), a to jak v tištěné formě, tak ve formě ebooku. K dispozici je na úložišti digitální knihovny ZČU.