Hlavní stránka Info portálu ZČU

Významný český historik a teoretik umění, muzikolog a didaktik dějin umění Jaroslav Bláha z katedry výtvarné výchovy a kultury Fakulty pedagogické se letos stal jedním z držitelů Ceny děkana za mimořádný počin ve výuce. Ve své odborné práci se zabývá především uměleckou komparatistikou. V posledních letech vydal čtyřdílný cyklus knih Výtvarné umění a hudba v nakladatelství Togga. Dlouhá léta vytváří pro své studenty v podstatě komponované pořady, které přináší informace a vjemy vizuální, hudební, literární doprovázené profesionálním přednesem autora.

Studenti Jaroslava Bláhu na Cenu děkana nominovali za „nadprůměrné úsilí v rámci on-line výuky, profesionální přístup a hodiny práce, které vnášel do svých přednášek“. Výuky se týká i krátký rozhovor s ním.

Jaká jsou základní specifika výuky dějin umění na pedagogické fakultě?

Specifika výuky dějin umění na katedře výtvarné výchovy a kultury FPE vychází z profilu absolventa. To znamená, že nepřipravujeme do budoucí praxe kurátory či památkáře, ale učitele výtvarné výchovy. Historik umění musí tedy budoucí učitele připravit pro práci s uměleckým dílem v hodinách výtvarné výchovy. Proto je třeba specifické koncepce dějin umění postavené na vizuální gramotnosti. Ta se však zejména v poslední době prosazuje i v teorii a dějinách umění na filozofických fakultách. Zde je ale zaměřena na proces interpretace, kdežto didaktické aspekty práce s uměleckým dílem jsou postaveny na procesu komunikace. Tento rozdíl vidím jako zásadní.      

Jaké je vaše pojetí umělecké komparatistiky?

Mé pojetí umělecké komparatistiky je postaveno na zásadě, že umělecké dílo – ať výtvarné, hudební, literární, dramatické atd. – je specifickou výpovědí své doby. A ta je postavena na vnitřních hodnotách výrazových prostředků, zatímco jejich vnější podoba je odlišná. Stejně nezbytná je i konkretizace interdisciplinárních vztahů mezi uměleckými druhy na komparativní analýze vybraných uměleckých děl. Strukturalistickou základnou této koncepce je morfologie, gramatika (výrazové prostředky), tektonika a sémantika uměleckého jazyka s důrazem na specifické aspekty jednotlivých uměleckých druhů.    

Co distanční výuka přinesla studentům?

V počáteční fázi distanční výuky jsem byl ve srovnání s možnostmi kontaktní výuky dost skeptický. Tento postoj se však s nabývajícími zkušenostmi postupně proměňoval a sám jsem byl překvapený pozitivními možnostmi – především technickými – které online výuka nabízela. Tou největší je databáze nahraných přednášek, ke který se mohou studenti kdykoliv vrátit, což kontaktní výuka neumožňovala. Postupně jsem dospěl ke specifické variantě online přednášek v powerpointové prezentaci – nikoli však ve formě videa, ale jako  samostatných obrazových polí. Studenti si tak mohou vybrat libovolný slide (obrazovou ukázku) a s ní související výklad. To jim umožňuje hledat souvislosti nejen v rámci jedné nahrané přednášky, ale i v kontextu dalších přednášek. To mi připadá jako ideální způsob, jak je dovést k samostatnému tvůrčímu myšlení.