Hlavní stránka Info portálu ZČU

Společnost Škoda Transportation, která se do této aktivity tradičně zapojuje, zastupuje také Lucie Šimečková – absolventka Fakulty strojní ZČU, která se před několika lety projektu sama zúčastnila jako studentka. Jak moc ovlivnil její profesní život? A proč by ho doporučila všem studentům?

Co vás na projektu DESING+ v době, kdy jste se ho účastnila jako studentka, nejvíc zaujalo?

Byla to moje první zkušenost s prací v týmu složeném nejen z techniků, ale i z designérů a zdravotníků. Součástí některých týmů byli i marketéři. Do té doby jsem třeba i při brigádách byla vždy v kontaktu s lidmi zaměřenými technicky. Byla jsem proto ráda, že jsem si mohla práci v interdisciplinárním týmu vyzkoušet. Důležité pro mě také bylo, že jsem si zkusila navrhovat něco od úplného začátku, od bílého papíru. Firmy se snaží dát studentům prostor a s využitím metodiky EDSM (Engineering Design and Methodology, pozn. red.), rozvíjené na ZČU panem profesorem Hosnedlem, člověk projde celým procesem navrhování.

Vy jste tehdy stála v čele týmu jako jeho manažerka. Tuto pozici jste si zvolila, nebo vám byla přidělena?

V našem týmu nebyl nikdo z katedry managementu, takže jsme si manažerskou roli mezi sebou trochu přehazovali mezi strojaři. Já jsem věděla, že bych tuto práci chtěla dělat, ale nechtěla jsem se o ni úplně přihlásit, měla jsem z ní přirozený respekt. Nakonec to nějak vyplynulo ze situace a musím říct, že mě to velmi obohatilo. I proto, že jsem musela vykročit ze své komfortní zóny. Být manažerkou je jakýsi můj cíl, ale na cestě k němu mám sama v sobě ještě spoustu překážek. Tady jsem najednou byla hozená do vody a zjistila jsem, že to jde a že manažer nemusí být ten, kdo křičí a koho se všichni bojí. To často slyším ve svém okolí, ale podle mě to tak není. Manažer by měl být lídr – člen týmu, který se svůj tým snaží integrovat, snaží se se všemi komunikovat a propojit různé obory, tedy i různé způsoby myšlení.

Co jste se o interdisciplinární spolupráci dozvěděla?

Třeba že mezi různými obory můžou nastat problémy v komunikaci. Například náš designér byl časově velmi vytížen a někdy bylo těžké získat od něj výsledky. Dokázali jsme ale dojít k cíli s ne úplně špatným výsledkem (tým Lucie Šimečkové byl v rámci zadaného tématu hodnocen nejlépe, pozn. red.). V týmu jsme se snažili hodně spolu komunikovat o nápadech. Často člověk narazí právě na to, že zdánlivě mají všichni jasno, na čem jsme se právě domluvili, ale když se jich zeptáte každého zvlášť, dostanete pokaždé úplně jinou odpověď. Úkolem manažera tedy je ujistit se, že opravdu všichni vědí, na čem jsme domluveni a co děláme. A to se nám myslím v týmu docela povedlo.

Můžete vaše zkušenosti z tohoto projektu uplatnit v praxi? Setkala jste se s tím, že spolu v praxi spolupracují různé obory?

V našem oddělení ve Škodě Transportation díky produktovému manažerovi Jiřímu Vokounovi, který je podle mě tím správným lídrem, k takovéto integraci dochází. My máme v týmu strojaře i designéry a rádi bychom měli i někoho, kdo se vyzná také v ergonomii a třeba i psychologii. Myslím, že firmy, které se snaží být trochu pokrokové, touto cestou musí jít.

Dá se říct, že výukový projekt DESING+ zpětně ovlivňuje i firmy, které se do něj zapojují jako zadavatelé témat?

Myslím, že firmy z toho také těží, protože zjišťují, že v interdisciplinárním týmu často vzniknou opravdu zajímavé produkty. Mám pocit, že právě v našem oddělení ve Škodě Transportation, které je spojené z designérů a strojařů a je velmi mladé, to takto fungovalo. Projekt trochu pomohl ukázat, že toto může být cesta.

Váš studentský tým zpracovával v akademickém roce 2018/19 téma zadané právě společností Škoda Transportation. Bylo to poprvé, co jste se se zástupci této firmy setkala? Přispěl projekt k tomu, že jste po absolvování Fakulty strojní začala pracovat právě v této firmě?

Ano, bylo to první setkání a rozhodně ovlivnilo moji budoucí cestu. Přišla jsem díky němu do oddělení k Jiřímu Vokounovi, který nám projekt zadával. Díky projektu mě také začalo bavit koncepční řešení. Takže i kdybych nenastoupila do Škody, snažila bych se pozici projektanta vyhledávat. Víte, na strojních fakultách v celé republice a snad i v Evropě se během studia člověk setká hlavně s konstruováním – tvoříte výrobní výkresy, děláte výpočty a podobně. To je samozřejmě velmi důležité, ale ne každého to zaujme. Pro někoho je mnohem zajímavější projekční část. Je to otázka preferencí – někoho baví detail, někoho spíše širší pohled. Já díky projektu vím, že se na témata chci podívat více ze široka a že chci začínat u toho bílého papíru.

Přišla tedy pracovní nabídka skutečně v souvislosti s projektem DESING+?

Ano. Po projektu DESING+ jsem se zúčastnila projektu MUPIC (Multidisciplinary Projects in an International Context je mezinárodní multidisciplinární výukový projekt koordinovaný Ústavem jazykové přípravy ZČU a podpořený z programu Erasmus+, pozn. red.), což je vlastně DESING+ rozšířený o mezinárodní rozměr. I tady zastupoval Škodu Transportation Jiří Vokoun, takže jsme se vídali při konzultacích. Když jsem pak dokončila školu, nastoupila jsem na základě nabídky do Škody Transportation. A opravdu k tomu došlo jen díky spolupráci na uvedených projektech.

Už vloni jste v projektu DESING+ společně s vašimi kolegy zastupovala firmu Škoda Transportation a stejně je tomu i letos. Jaké téma jste studentům zadali?

Je to hodně futuristické téma, naše vize budoucnosti dopravy ve městě. Jde o duální tramvaj, tedy tramvaj, která má nejen zajišťovat dopravu lidí, ale má z města odstranit dodávky rozvážející objednané zásilky. Pokud žijete a pracujete ve městě, nebudete v budoucnosti do práce jezdit autem, ale tramvají. Zásilku si proto můžete vyzvednout přímo na zastávce. Zadání pro studenty je tedy navrhnout takový systém, včetně samotného vozidla a zastávky. Je to velmi široké zadání, v němž je potřeba myslet na mnoho aspektů, třeba včetně toho, jak dopravu lidí a zásilek skloubit časově.

Předpokládám, že studenti při navrhování opět využijí metodu EDSM (Engineering Design Science and Methodology), která se v projektu DESING+ uplatňuje. Vy jste její velkou zastánkyní. V čem spočívají její kvality?

Je to velmi propracovaná metoda, která člověka vede komplexně celým procesem navrhování. Mohla bych ji možná nazvat i kuchařkou. Naviguje vás jako mapy, kam a jakým způsobem je možné postupovat, přitom vám ale nechá možnost obrovské kreativity.

Začnete od myšlenky na produkt a požadavků, které má splňovat. Konstruujete nejdříve opravdu v abstraktní rovině, kdy před sebou máte jen představu, co by daný produkt měl dělat. Jde o to otevřít mysl, netvořit si rovnou limity a konkrétní představy. Metodika EDSM vás navádí k výslednému řešení po krůčcích, takže začnete nejdřív vytvářet něco jako černou skříňku, to znamená funkční schéma toho, co musí předmět umožňovat. Ujasníte si, jaké má mít navrhovaný technický produkt základní funkce (třeba že má umožňovat sezení, oporu zad a rukou atd.), a stanovíte požadavky (například chcete, aby byl lehký, recyklovatelný, měl příjemný design a podobně). Už samotná specifikace požadavků je metodikou EDSM rozšířena tak, že vás nenechá na nic zapomenout, rovnou vám řekne, že musíte myslet na různé kategorie, nutí vás přemýšlet o celém životním cyklu produktu. Všechny jeho fáze je totiž potřeba do požadavků zanést, aby je měl celý tým stále před očima. Postupně z funkcí vytváříte orgány, které tyto funkce ponesou a zaneste je do tzv. morfologické matice. Kombinací těchto orgánů pak vytváříte různé koncepční alternativy. V této fázi je nutné být co nejkreativnější a vytvořit více realizovatelných řešení. Velkou výhodou je, že máte všechny varianty zaznamenané, a můžete je tedy využít i v příštích konstrukčních projektech.

EDSM je tedy velmi systematický a komplexní postup jakéhokoliv navrhování… 

Ano. Když využijeme systém požadavků, lze tuto metodu vlastně aplikovat na jakoukoliv tvůrčí činnost.

Používáte ji tedy i ve své profesní praxi?

Ano a jsem za ni moc ráda. Je velká škoda, že metodiku neznají na jiných technických fakultách. Obohatilo by to jejich absolventy a představilo by to práci projektanta. Tento postup je totiž nejvhodnější, právě když začínáte s tím bílým papírem.   

V projektu DESING+ (Industrial Design + Engineering Design), konaném každoročně pod záštitou rektora ZČU Miroslava Holečka a děkanů zapojených fakult, studenti spolupracují v oblastech konstrukce, průmyslového designu, zdravotnictví a marketingu při řešení projektů zadávaných a konzultovaných českými i zahraničními průmyslovými partnery.  Projekt, který založil, rozvíjí a garantuje prof. Stanislav Hosnedl z Fakulty strojní ZČU, učí studenty spolupracovat v interdisciplinárních týmech, rozvíjí jejich kreativitu, systematičnost a další vlastnosti důležité pro budoucí uplatnění. Zároveň přispívá k rozvoji a celosvětovým úspěchům konstrukční vědní disciplíny Engineering Design Science Methodology (EDSM), která se na katedře konstruování strojů Fakulty strojní již desítky let ve vazbách na přední technické univerzity ve světě rozvíjí a kterou studenti v projektu průběžně uplatňují a ověřují. Od roku 2004 se projektu zúčastnilo přes 1400 studentů z pěti fakult Západočeské univerzity, kteří ve 210 týmových projektech řešili 57 různých témat. Bylo, příp. stále je do něj zapojeno 20 českých a německých průmyslových a institucionálních partnerů. Významným výsledkem projektu jsou užitné a průmyslové vzory na originální části navržených řešení. V akademickém roce 2021/22 se koná jeho 18. ročník. 

Posílení interdisciplinarity ve vzdělávání a tvůrčí činnosti je jednou ze čtyř klíčových priorit ZČU, stanovených ve Strategickém záměru ZČU pro období 2021–2025.