Hlavní stránka Info portálu ZČU

Čechovka je jméno plzeňské ubytovny pro ukrajinské uprchlíky, které jí dali její obyvatelé a hlavně dobrovolníci z řad ukrajinských studentů, studující na lékařské fakultě UK či na fakultách ZČU. Jsou to oni, kteří vedle svého studia organizačně i obsahově zajišťují fungování ubytovny o kapacitě 170 lidí. Zastřešují je pak Plzeňský kraj a Mezigenerační dobrovolnické centrum TOTEM. Na ubytovně bydlí 70 dětí ve věku 2 až 16 let, dále ženy – mámy a babičky, a jen 10 mužů. Jsou to lidé z východu Ukrajiny – Mariupolu a tamních vesnic, kde probíhají nejdramatičtější boje. Jsou to většinou lidé, jejichž domovy zmizely.

Příběh vzniku Čechovky a to, jak Plzeň a Plzeňský kraj pomáhá ukrajinským utečencům před válkou, by vydaly na samostatný článek. Je obdivuhodné, jak lidskou tvář Plzeň a Plzeňsko projevilo. Stejně tak by se mohlo zveřejnit mnoho dalších textů s jednotlivými příběhy lidí, rodin ubytovaných v Čechovce, nebo různá psychosociálně-politologická odborná pojednání o daném fenoménu.

Tento text je však věnován studentům, vyučujícím, katedrám ale i celé fakultě, jak jsme dokázali navázat vztah s Čechovkou. Nejen tím, že již „něco“ proběhlo, ale stále probíhá a chceme, aby to tak bylo i nadále.

Poprosila jsem zúčastněné, aby popsali, co vše se událo. Vybrala jsem text Terezy Weberové, v němž dokázala zformulovat informace, poděkování i výzvu v jednom. Dovolím si jej odcitovat:

„Na začátku byla touha studentů pomáhat, řešit současnou válečnou situaci a usnadnit uprchlíkům příchod do České republiky. Tak vznikl první impulz k vytvoření skupiny Můj velký český kamarád, která spojuje studenty napříč obory i ročníky, kteří se rozhodli pomáhat. Skupina spolupracuje s ubytovacím domem Čechovka a neziskovou organizací TOTEM a Plzeňským krajem.

Naší první výzvou bylo uspořádání sbírky pro Čechovku, kde žije několik desítek rodin s dětmi, ale chybí zde dostatečné vybavení. Během tří dnů se v prostorách FPE na Klatovské, až nečekaně, vybral potřebný nábytek, nádobí, hračky i potřebné dětské mlsnoty.

V současné době připravují studenti FPE pod vedením dr. Martiny Komzákové každý týden program pro skupinu dětí. Projekt nazvali Můj velký český kamarád. Na děti z Čechovky každé úterý čekají výtvarné i sportovní aktivity a během času stráveného se studenty z VŠ rozvíjejí svoji češtinu. Děti si tak nejen krátí dlouhou chvíli, ale vzájemně se učí. Na první hodinu jsme se vydali do Borského parku a při nepřízni počasí se zabydleli ve fakultní tělocvičně.

Pomoc není jen jednostranná. Na oplátku jsme byli 28. května pozváni na Sousedskou večeři, kde jsme ochutnali typické ukrajinské pokrmy a konečně se v klidu navzájem seznámili i my dospělí.

To je cesta, jak pouze nepředávat ukrajinským dětem (a jejich rodinám) naši českou kulturu a jazyk, ale jak mohou také oni předat nám to svoje. Abychom se mohli spojit. Učitelé učí děti, ale také děti učí učitele.

Skupina studentů zajišťující aktivitu Můj velký český kamarád je zatím malá, ale má do budoucna ještě velké plány. Pokud chceš také pomáhat, rozvíjet se, a jsi člen univerzity, tak neváhej, a přidej se k nám! Zašli kontakt naší pověřené osobě (Valentýna Barbořáková, barborakova.v@seznam.cz, 773 952 303), která se s tebou domluví a vše objasní.“

Chtěla bych poděkovat všem, kteří na Klatovské přispěli ke sbírce (mimochodem – již i každý hrneček má svého majitele :)), ale i za lidskost v nás všech.

Poděkování patří také Centru tělesné výchovy a sportu za zapůjčení tělocvičny, oddělení technické výchovy KMT za darované vyřazené lavice a katedře výtvarné výchovy a kultury za příslib nástěnné malby ve studovně Čechovky. Děkujeme vedení FPE, že nás svou osobní účastí podpořilo, ale i kolegům z vrátnice, kteří strážili sbírku, když jsme tam nebyli.

V neposlední řadě je potřeba poděkovat kolegyním z katedry psychologie - naší tajemnici Aleně, která je naší oporou a můžeme se na ni všichni stoprocentně spolehnout, a doktorkám Lovasové a Kubíkové, které v době největší krize poskytovaly uprchlíkům psychologickou podporu v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině v Plzni. Z obrázků, které děti v KACPU nakreslily, vznikla autentická prezentace, která je k vidění na obrazovkách u Helpdesku CIV, v Kulturce a v knihovně na Skvrňanech.  

Úplně nejvíce chci ale poděkovat našim čtyřem studentům: Valentýně, Štěpánce, Terce a Lukášovi, bez kterých by tento nápad nebyl nijak realizovatelný.