Hlavní stránka Info portálu ZČU

Gabriela Klečková byla první Češkou ve funkci prezidentky mezinárodní asociace TESOL se sídlem v USA, která sdružuje odbornou veřejnost zabývající se vzděláváním v oboru anglického jazyka z celého světa. „Je to takový profesní domov,“ hodnotí členství v organizaci. Nabité zkušenosti chce co nejvíc propojovat s praxí na katedře.

V březnu vám skončilo roční období ve funkci prezidentky profesní organizace TESOL, dál ale zůstáváte ve vedoucí pozici, jak to vlastně funguje?

Ještě rok zůstávám v úzkém vedení asociace, respektive její správní rady. Po úspěšném zvolení působí člověk v úzkém vedení tři roky a každý rok zastává jinou pozici. Máte jeden rok jako přípravný na pozici prezidenta, pak jste rok ve funkci a další rok ještě spolupracujete se současným vedením. Tento tříletý mechanismus je typický pro různé vedoucí pozice napříč TESOL. Jinak celá správní rada funguje jako jeden hlas. V rozhodování nemá prezident ani úzké vedení nějakou vyšší moc, je spíš zástupcem a mluvčím té organizace. Naopak má z mého pohledu mnohem více odpovědnosti. Vedete správní radu o jedenácti lidech tak, aby dobře rozhodovala ve prospěch organizace neboli jejích členů.

V posledních letech jsme si hodně zvykli na setkávání online, bylo to tak také ve vaší organizaci?

Od mého nástupu do úzkého vedení na jaře 2020 probíhala veškerá jednání správní rady online až do října 2021, kdy se nám poprvé podařilo sejít osobně. Pro mě to v té době bylo docela napínavé, jelikož vstup do USA byl lidem z Evropské unie umožněn jen na základně zvláštního povolení. Po velkých peripetiích a podpoře mnoha lidí jsem povolení obdržela deset dní před klíčovým zasedáním. Představa, že bych jako prezidentka vedla radu při výběrovém řízení na nového ředitele organizace a celé jednání správní rady jako jediná online, byla velmi stresující, ale nakonec vše dobře dopadlo. Jednání online úspěšně pokračují (i z ekonomických důvodů), nicméně časová pásma členů správní rady jsou nám velkým nepřítelem.

Můžete přiblížit, jak organizace TESOL pracuje a co vám přináší členství?

Organizace je mezinárodní, ale vznikla a své sídlo má v USA. Ve světě fungují dvě globální organizace podobného charakteru, jedna na Britských ostrovech a druhá ve Spojených státech, já jsem členkou obou dvou, ale aktivní jsem právě v TESOL. Nabízí mi to profesní učení, potkávání se s lidmi, sdílení zkušeností. Členskou základnu tvoří lidé ze základních, středních i vysokých škol i z různých výukových center, ale jsou tam i lidé, kteří připravují budoucí učitele. V TESOL mi vyhovuje propojení teorie a praxe neboli aplikace vědeckých poznatků do praxe. Kromě pravidelných konferencí nebo vzdělávacích akcí vydáváme různé publikace a periodika. Je to možnost, jak být v obraze, prostor, ve kterém se vzděláváte a rostete, setkáváte s aktuálními profesními tématy a vědeckým výzkumem.

Jak moc běžné je u českých učitelů angličtiny patřit do nějakého profesního sdružení?

V Česku existuje třeba Asociace učitelů angličtiny. Velký boom profesních asociací byl u nás v 90. letech, učitelé angličtiny měli po revoluci velkou podporu. Co se ale týká členství v TESOL, tak z naší katedry jsou členy tři lidé, v celé republice je to odhadem do deseti lidí. Registrační poplatek je relativně vysoký v poměru k českému platu a ne každý členství naplno využije.

Vy jste získala svůj druhý magisterský titul a doktorát na univerzitě v americkém Memphisu. Právě tam jste se poprvé setkala s touto profesní asociací?

Ano, přivedla mě tam moje tehdejší mentorka na katedře. Byla v TESOL sama velmi aktivní, stejně jako její další kolegové. V USA se považuje za standardní a běžné, že lidé jsou zapojení do profesních organizací. TESOL říkám profesní domov, protože když opustíte univerzitu, tak podle mě potřebujete prostor, kde se můžete nadále vzdělávat a potkávat s kolegy se stejnými zájmy.

A jak se během vašeho profesního života změnil pohled na výuku angličtiny?

Základní historické rozlišení výuky angličtiny je, že se angličtina učila a ještě stále učí na mnoha místech jako cizí jazyk, tedy English as a foreign language, to mnozí známe ze školy. V zemích, kde se s ní mluví, to znamená Spojené státy, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a další a kam přichází velké množství jiných národů, které si potřebují angličtinu osvojit, se učila a stále učí English as a second language (angličtina jako druhý jazyk). Tyto dva základní přístupy historicky korespondovaly s rolí angličtiny v daném kontextu. Dnes už je vše trošku jinak, co se týče výuky angličtiny v zemích, kde není oficiálním jazykem. Mluví se o English as an international language apod. Dnes už nemluvíme pouze o dvou angličtinách, britské a americké angličtině, ale mluvíme o angličtinách. Vždyť se setkáváme s angličtinou italskou, čínskou, ukrajinskou. Angličtina se rozletěla a stala se po celém světě všudypřítomnou. Z mého pohledu už ani v Česku neexistuje angličtina jako cizí jazyk, už pro nás není spojený s cizinou, jsme jím obklopení. Do určité míry se stává druhým jazykem i u nás. Díky zkušenosti s oběma historickými přístupy implementuji ve své vzdělávací praxi relevantní poznatky z obou, ale nacházím se v bodě, kde je třeba hledat nové cesty a pojetí výuky s tím, jak se mění role angličtiny u nás a za našimi hranicemi, k čemu nám slouží, proč se ji učíme.

Jaký přínos má podle vás působení v TESOL pro katedru, kterou vedete?

Vidím, co se děje ve světě a co bychom mohli dělat jinak, abychom byli více ukotveni v globálních souvislostech a zároveň potřebách našeho kontextu. Změnil se můj pohled na obor jako takový, na to, jak řídím katedru, vedu lidi a co bych ráda viděla v našich studijních programech, připravujících budoucí učitele anglického jazyka. Ač už určitá proměna našich programů proběhla během posledních osmi let s ohledem na nové paradigma angličtiny, vnímám, že je třeba ještě mnohých úprav a změn.

Můžeme konkrétně prozradit, jaké změny to byly?

Například už u nás neexistují předměty, které mají ve svých názvech britská a americká literatura a britské a americké reálie, tedy zacílení na Velkou Británii a USA. Nově se zajímáme o interkulturní povědomí a porozumění vlastní kultuře a následně kulturám jiným. Studenti se třeba dívají na texty, které psali lidé, jejichž mateřština není angličtina, kde se kříží různé kontexty a kultury. Jazyk a kultura jsou provázány, což se odráží v komunikaci. Chtěla bych, aby budoucí učitelé měli porozumění pro používání angličtiny jako mezinárodního jazyka, to znamená v interakci s kýmkoliv a odkudkoliv. Zároveň je důležité, aby ve výuce reflektovali potřeby specifické naší republice. Je dobré si uvědomit, co potřebuje například žák sedmé třídy tady a teď, co bude potřebovat do budoucna a jaké jazykové kompetence jsou pro něj důležité. Myslím si, že motivovat žáky tím, že angličtinu budou potřebovat v práci nebo při cestování, je příliš vzdálený cíl. Angličtina patří spíš k základní gramotnosti občana, všude nás obklopuje, je ve veřejném prostoru, krom jiného máme anglické nápisy na tričkách a to je to, co je v životě sedmáka mnohem relevantnější. Jak říkám s nadsázkou: Neučím se angličtinu, abych mohl pracovat v britském parlamentu, ale abych rozuměl tomu, co mě obklopuje, a komunikoval tak, jak potřebuji. Je to funkční nástroj.

O studium angličtiny je na pedagogické fakultě velký zájem. Jaké předpoklady by měl mít uchazeč?

Pro bakalářský i navazující magisterský program je to v první řadě znalost jazyka, a to na úrovni C2 nebo C1. A pak zájem chtít se učit a ochota investovat čas a energii do studia. Do navazujícího magisterského programu bych přidala zájem o učení a schopnost vidět význam práce učitele. Pro mě osobně je důležité, aby student, který se setká s dětmi, v nich viděl hodnotu a respektoval jedinečnost každého z nich. Ne aby je bral jako „hlupáky“, se kterými cloumá puberta. V poslední době si více a více uvědomuji, jak je pro učitelskou práci důležité sebepoznání a seberozvoj každého, kdo vstupuje do třídy. Být v sobě ukotven a vědět, kdo jsem a co chci, to jsou základní předpoklady připravenosti na učení dětí.