Hlavní stránka Info portálu ZČU

Karlova fotka ze závodů, kterou jsme sdíleli na Facebooku FAV, zaznamenala velký ohlas. Jak se z kanceláře na fakultě dostal až na pódium vrcholné amatérské soutěže v kulturistice, jsme probrali v jeho pracovně.

Jak se daří po závodech?

Teď už skvěle, když jsem najedený. Konec přípravy byl z pohledu jídla až extrémní. Už si můžu dát, co během příprav na závody a v rámci diety bylo tabu – čokoláda, sladké, fast food, slazené nápoje. Po závodech jsem si stejně jako ostatní závodníci dopřál. Na druhou stranu ta euforie, že si můžeš dát k jídlu cokoli, během pár dní vyprchá a člověk znova najede na nějaký umírněný režim. Každý závodník ví, že pokud by se po závodech začal stravovat bez rozmyslu, velice rychle by veškerá předchozí práce přišla vniveč a o to víc úsilí by stálo dostat se zpět do formy.

Nejde si nevšimnout, že na tobě i dva týdny po závodech ještě pořád drží barva, kterou se závodníci nechávají nastříkat. Jak dlouho to vydrží?

Přál bych si, aby to vydrželo až do léta, ale počítám, že během dvou týdnů nebude po nástřiku památky.

Já vím, že cvičení je tvoje hobby a už hodně let jsi pravidelným návštěvníkem posilovny. Co bylo tím impulsem, že jsi kývnul na účast v soutěži?

Na účast v závodech jsem pomýšlel už dlouho, ale takovým zlomem asi byly mé loňské čtyřicáté narozeniny, kdy jsem se věkově zařadil do kategorie masters. Cvičím asi dvacet let a věnuju tomu dost času, ale měl jsem pocit, že už se nikam neposouvám, což mi přestalo dávat smysl. Nabízelo se tedy zkusit si závody. Nějakou dobu to ve mně zrálo, protože jsem si nebyl jistý, jestli vůbec zvládnu přípravu. Faktem je, že bez trenéra by pro mě příprava byla mnohem náročnější, a to i přesto, že o cvičení a stravování už leccos vím. S trenérem Radkem Zelenkou, který sám úspěšně závodí za Avalon Fitness, jsme dali dohromady jídelníček a tréninkový plán. Cílem bylo zúčastnit se soutěže v takové formě, za kterou se nebudu stydět. To se povedlo a dá se říct, že účastí na soutěži jsem si splnil svůj sen.

Jak probíhala příprava na závody?

Musím zmínit, že tohle byla moje premiéra. Jádrem celé přípravy byl jídelníček v kombinaci s tréninkem. Co se týká jídla, koncipovali jsme to tak, abych celou dobu byl v kalorickém deficitu, tedy aby výdej energie převažoval nad jejím příjmem. K tomu jsme poskládali tréninky, což byly přibližně dvě hodiny pětkrát týdně. Jednou za čtrnáct dní jsme měl tzv. cheat day, kdy jsem si mohl dát cokoli. Jediné, co bylo po celou dobu přípravy striktně zakázáno, byl alkohol. Zatímco příprava na první závody byla postavena především na shození tuku a vyrýsování svalů, nyní je prostor i pro nabírání svalové hmoty. S trenérem se teď chceme zaměřit na kontrolovaný objem. Z vlastní zkušenosti vím, že závodní forma se dá načasovat na konkrétní den, nebo dokonce půlden.

Závodníci se na závody připravují během celého roku, ty ses na své první závody připravoval zhruba sedm měsíců, což není úplně běžné.

Je pravda, že příprava na závody může trvat celý rok, kdy se vystřídá objemová fáze s rýsovací. V mém případě to bylo atypické především kvůli tomu, že jsem takovou přípravu absolvoval poprvé a nevěděli jsme, jak tělo bude reagovat na dietu. Proto jsme šli rovnou do kalorického deficitu a shazování, což šlo nakonec celkem rychle.

Měl tvůj stravovací a tréninkový režim dopad na chod rodiny?

Striktní jídelníček je jistým specifikem tohoto sportu. Mojí výhodou určitě bylo, že mi nevadilo jíst v podstatě stejné jídlo několik měsíců v kuse. Snažil jsem se zatěžovat rodinu co nejméně. Nutno ale říct, že mi rodina pomáhala například s přípravou jídla, takže jsem nemusel úplně hlídat, zda mám navařeno dost rýže, brambor nebo kuřecího masa. Moje příprava měla na rodinu určitě časový dopad, a tady vůči blízkým cítím jistý dluh. Poslední 2–3 měsíce před soutěží je režim opravdu striktní, v trénincích i ve stravování. Člověk si to zkrátka musí v posilovně oddřít, a to i o víkendech, což s sebou neslo to, že jsem nebyl příliš doma. Další čas zabrala příprava jídla – všechno se musí vážit. Bez tolerance a pochopení rodiny by tohle nešlo dělat. Mně se obojího dostalo, za což mým blízkým rozhodně patří poděkování. Bez jejich podpory bych na pódiu nestál. A bylo velice příjemné, že mě rodina jela podpořit i na závody.

Mluvili jsme o tom, kolik tě příprava stála času. Můžeš prozradit, kolik tě to stálo peněz?

Když započítám tréninky, jídlo a suplementaci, dostaneme se na desítky tisíc korun.

Můžeš už teď po soutěži zhodnotit svoje dojmy? Byl jsi nervózní?

Byl jsem nervózní, byla to moje první pódiová soutěž, takže nervozita byla velká. Ale jakmile jsem vyšel na stage, všechno ze mě spadlo a maximálně jsem si to užil. Věděl jsem, že to chci zažít ještě aspoň jednou. Myslel jsem si, že si po soutěži odpočinu, ale hned druhý den jsem byl v posilovně, abych zapracoval na nedostatcích a příští rok jsem na tom pódiu stál v ještě lepší formě. Účast na závodech pro mě byla obrovskou motivací jít do toho znova. Navíc bylo úžasné stát na pódiu se závodníky, které jsem do té doby znal jen z časopisů. Překvapila mě přátelská atmosféra, kdy si závodníci mezi sebou přáli co nejlepší umístění.

Máš za sebou svoji první pódiovou soutěž, na níž jsi ve své kategorii skončil třináctý. S jakým cílem jsi tam jel, a podařilo se ti ho dosáhnout?

Cílem bylo dostat se na soutěžní pódium a být konkurenceschopný. To se podařilo. To, že jsem i někoho porazil, byl už jen takový bonus, který mě ale samozřejmě potěšil.

Mohl bys přiblížit, co se děje v zákulisí, než jdou závodníci na pódium?

Vlastní závody se konaly v sobotu, v pátek odpoledne jsme jeli do Prahy na registraci, tam nás zvážili, změřili a vylosovali jsme si soutěžní čísla. Do Plzně jsem přijel v 10 hodin večer a do půlnoci jsem musel sníst kilo jídla. Další den brzy ráno jsem jel opět do Prahy, protože už před osmou hodinou jsem měl první nástřik. V backstagi si rozložíš karimatku a snažíš se co nejvíc ležet, aby se ti nezalily nohy a zůstala ti separace svalů. Takže ležíš, do toho různě jíš rýžové chlebíčky s marmeládou, což tam dělají prakticky všichni. Zhruba půl hodiny před tím, než jdeš na pódium, tě ještě natřou olejem a začne rozvičování, aby se do žil dostala krev. Trochu paradoxní je, že mým posledním jídlem těsně před tím, než jsem šel na pódium, byla cola a brambůrky, aby se do těla dostala sůl a napumpovaly se žíly. Pak už se šlo pózovat na stage.

Nedá mi to, abych se nezeptala na cenu pánských soutěžních plavek.

Plavky mě stály 1200 korun, ale znám závodnici, která za plavky dala více než deset tisíc korun.

Máš po závodech, dodržuješ dál nějaký režim?

Jak jsem říkal, neměl jsem vlastně žádný odpočinek, ale teď jsem v té příjemné fázi, kdy se víc jí. Nemusím tedy všechno na gram kontrolovat, můžu zase chodit s kolegy do menzy, dát si tam půlku kuřete s hranolky a neřešit to. To je fajn. Samozřejmě je ale potřeba se hlídat, počítám, že během léta opět najedu na nějaký umírněnější stravovací režim. Do Vánoc budu nabírat svalovou hmotu a pak mě čeká shazování a rýsování.

Vím, že v uplynulých dnech jsi měl coby vedoucí katedry geomatiky a předseda České asociace pro geoinformace milé povinnosti…

Ano, spolupořádali jsme velkou konferenci Geoinformace ve veřejné správě. Můžu říct, že konference se vydařila, měli jsme naplněnou kapacitu již pár týdnů před konáním akce. Takže mě těší, že se daří i v odborné rovině.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se i nadále daří.