Hlavní stránka Info portálu ZČU

Bytová krize, nešetrné zabírání zemědělské půdy a opuštěné parcely v srdci měst – to jsou problémy, které pálí obyvatele i samosprávy téměř v každém regionu České republiky. Jan Popelka, doktorand Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni proto přichází s návrhem adaptabilního a ekologického bytového systému, který dokáže pružně reagovat na rozměry a kontext konkrétní parcely, potřeby různých skupin obyvatel a požadavky na udržitelnost. Projekt kombinuje principy modulární architektury, recyklovatelné materiály a možnost snadné demontáže. Výsledkem má být nástroj, který městům pomůže proměnit proluky a brownfieldy v dostupné a smysluplně využité prostory k životu.

Můžete svůj projekt představit jednou větou?

Navrhuji adaptabilní (tedy takový, který se dá v průběhu času přizpůsobovat různým potřebám lidí) a ekologický bytový systém, který efektivně využívá nevyužité městské parcely (prázdná nebo zanedbaná místa ve městě, kde nic nestojí) a reaguje na bytovou krizi i environmentální výzvy současnosti.

Inspiroval jste se nějakým konkrétním projektem, nebo Vás inspirují spíše konkrétní problémy?

Inspirací mi byly konkrétní projekty jako LOT-EK[1], Alejandro Aravena[2] nebo Nakagin Capsule Tower[3], ale zásadní impulz pro mě představují aktuální problémy – bytová krize, suburbanizace a neefektivní nakládání s městským prostorem.

Jaké aspekty můžeme vzít v potaz, pokud chceme být vůči společnosti a přírodě zodpovědní?

Nejde jen o výběr ekologických materiálů – důležité je také uvažovat o způsobu výstavby, energetické efektivitě, možnosti recyklace a demontáže, začlenění do kontextu, sociální diverzitě i zapojení místních komunit do rozhodování.

Jak daleko je ve Vašem oboru spolupráce s umělou inteligencí? Je už teď schopna navrhnout řešení, která lze použít v reálných projektech?

AI dnes dokáže generovat různé návrhy na základě zadaných promptů, ale výstupy jsou často těžko předvídatelné a v oblasti architektury zatím narážejí na limity praktické použitelnosti. Mnohem smysluplnější a použitelnější vidím využití parametrických nástrojů s předem definovanými daty, jejichž výstupy jsou kontrolovatelné a snadno aplikovatelné v reálných projektech. Takový přístup může výrazně zjednodušit proces návrhu a zároveň reagovat na konkrétní rozměry parcely i potřeby uživatele.

Co Vás přivedlo k doktorskému studiu právě na Sutnarce?

Sutnarka propojuje umění, design a výzkum způsobem, který mi umožňuje nahlížet téma mezioborově. Navíc je zde doktorské studium relativně nové, což s sebou nese čerstvou energii, otevřenost, chuť zkoušet nové cesty – a to je velmi inspirativní prostředí.

Největší „aha“ nebo fail, který Vás posunul.

Zásadní uvědomění pro mě bylo, že modularita není totéž, co adaptabilita – modul bez kontextu může být omezující. Například kontejner nebo obytná buňka, která neumožňuje proměnu v čase, má svou „adaptabilitu“ danou pouze prvním použitím a poté zůstává statická. Adaptabilní a ekologický bytový systém znamená, že schopnost přizpůsobení by měla provázet celou životnost stavby, protože nároky na její využití se mohou v průběhu let měnit. Ekologický přístup se zároveň posuzuje s ohledem na použité materiály, životnost stavby (dlouhověkost × krátkověkost) a možnosti opětovného využití – ať už formou recyklace, nebo upcyklace.

Jakým způsobem propojujete teorii a praxi?

Zajímavou otázkou je, jak se nenechat svazovat rutinou praxe a zároveň ji respektovat. Snažím se balancovat mezi volností kreativního návrhu a realistickými možnostmi jeho realizace – což je někdy náročné, ale nesmírně cenné.

Jak by Váš výstup mohl změnit společnost?

Mým cílem je nabídnout městům nástroj, jak efektivně a udržitelně vyplňovat proluky a brownfieldy – dostupným a flexibilním bydlením, které reaguje na potřeby konkrétní lokality i obyvatel.

Máte radu pro mladší kolegy, kteří teprve míří na přijímačky?

Nenechte se svazovat očekáváními okolí – hledejte témata, která vás osobně pálí, a skrze tvorbu na ně zkuste odpovědět. A hlavně – nebojte se ptát. Na Sutnarce to platí dvojnásob.

Doktorské studium na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU lze studovat v programu Mezioborový výzkum prostřednictvím vizuální umělecké tvorby. Tříleté prezenční doktorské studium nabízí jedinečnou kombinaci umělecké tvorby a vědeckého výzkumu. Program je navržen jak pro umělce, kteří chtějí hlouběji reflektovat svou tvorbu, tak pro badatele, kteří svůj výzkum ověřují vlastní tvorbou. Program reaguje na rychlý rozvoj vizuální kultury a komunikace v současné společnosti, kde kreativita hraje stále důležitější roli. Program vychází z premisy, že vizuální umělecká tvorba má zásadní praktickou roli v tom, jak společnost poznává a chápe svět kolem sebe. Vizuální umění pomáhá utvářet nástroje, jimiž objevujeme realitu nebo si ji konstruujeme.