Hlavní stránka Info portálu ZČU

Narodil se v Plzni 24. února 1929 ve volyňském Kupičově na polsko-ukrajinském pomezí. Školní docházku začal Jaroslav ještě v polské škole. Po záboru západní Ukrajiny Sovětským svazem v roce 1939 navštěvoval školu s ukrajinským vyučovacím jazykem, poté českou školu v Lucku, kde absolvoval 6. a 7. třídu a na podzim r. 1946 byl přijat do 8. třídy tamní ukrajinské chlapecké desetiletky. Během svého dětství tak střídavě přicházel ve škole či v každodenním životě do styku se čtyřmi slovanskými jazyky: češtinou, polštinou, ukrajinštinou i ruštinou.

Zájem o hudbu projevoval již od dětství, učil se hře na housle a hrál v Lucku v kostele při mších. 

V roce 1947 se rodina vrátila do Československa a usadila se v malé vesnici Tlestky u Jesenice na Rakovnicku. Jaroslav Fiala dokončil středoškolské vzdělání na žateckém gymnáziu v červnu 1948.  Jaroslav Fiala nastoupil na Pedagogickou fakultu do Plzně, kde v roce 1951 absolvoval obor Učitelství hudební výchovy, ruského jazyka a občanské výchovy, mimo to se soukromě učil hře na housle u profesora Jiřího Zity a studoval harmonii a skladbu u plzeňského skladatele Josefa Bartovského.

Po studiích začal Jaroslav Fiala svou pedagogickou dráhu na základní škole v Kraslicích a v Rotavě, byl zástupcem ředitele základní školy v Oloví u Sokolova. V roce 1960 byl přijat jako odborný asistent na nově zřízený Pedagogický institut v Karlových Varech, ze kterého v roce 1965 přešel na katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty v Plzni, která byla od roku 1965 jediným střediskem pro vysokoškolskou přípravu učitelů v západočeském regionu.

V roce 1971 získal titul PhDr., hodnost kandidáta pedagogických věd pak obhájil až v r. 1990, zároveň se svou kolegyní z katedry Vlastou Bokůvkovou. Byly to první polistopadové obhajoby na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Profesorka Jarmila Vrchotová-Pátová jako členka komise prosadila možnost obhajoby jeho obsáhlé již dvacet let staré kandidátské práce. V roce 1992 J. Fiala podstoupil habilitační řízení na Ostravské univerzitě a získal vědeckou hodnost docent v oboru Hudební výchova.

Těžištěm jeho pedagogické práce byla hlavně výuka dějin hudby a hry na hudební nástroje. Od roku 1970 pak pracoval jako tajemník katedry a po r. 1989 zastával i funkci zástupce vedoucího katedry. Během svého čtyřiačtyřicetiletého působení v této instituci se svou pedagogickou a přednáškovou činností podílel na výchově stovek mladých učitelek a učitelů hudební výchovy pro všechny stupně škol. 

"Neměl jsem pedagogický vzor ani speciální metody, podle kterých bych vyučoval. Učil jsem spíše intuitivně. Snažil jsem se vždy hudební historii či teorii přednášet srozumitelně, s řádným vysvětlením odborných termínů a s využitím různých zajímavostí, o kterých jsem věděl, že žáky zaujmou," říkával o své pedagogické činnosti. Jeho studenty v posledním období Fialovy pedagogické činnosti byli již věkově zralí jedinci, obohacující si své znalosti na Univerzitě třetího věku. Ti jeho pedagogické mistrovství ocenili v anketě a docent Fiala byl zároveň s docentkou Vlastou Bokůvkovou vyhodnocen jako nejlepší pedagog na Univerzitě třetího věku.

Badatelská a publikační činnost Jaroslava Fialy je obsahově i lokálně úzce spjata s jeho pedagogickým působením, které se tak v celém jeho životě prolínalo s hudebně historickým bádáním zaměřeným k regionální hudební historii. Při vědomí toho, že J. Fiala většinu svého života pracoval pouze s primárními archivními zdroji bez možnosti použití dalších, dnes zcela běžných informačních zdrojů, počítačového zpracovávání a ukládaní textu, objem a penzum práce jsou neuvěřitelné a výsledky badatelské činnosti jsou obdivuhodné.

Čest jeho památce!