Hlavní stránka Info portálu ZČU

Avigail Reiner, která působí jako pedagožka na Holon Institute of Technology, pracovala jako lektorka ArtCampu v kurzu Typografie / alternativní záznamy s tématem propojování hebrejského, arabského a latinského písma. Její práce a práce jejích studentů z HIT si mohou zájemci prohlédnout v galerii Inkubátor (budova Fakulty desihnu a umění Ladislava Sutnara) na výstavách nazvaných Book Object a From A to Z až do konce srpna. Ve svých dílech Avigail Reiner ukazuje, jak může typografie překlenout kulturní rozdíly a podporovat porozumění mezi kulturami. Avigail Reiner je také spoluzakladatelkou The Studio, kde se věnuje rozmanitým typografickým projektům.  

S Avigail Reiner jsme hovořili o její typografické i pedagogické činnosti.

Jak jste se dostala ke kombinování hebrejského, arabského a latinského písma ve vaší typografické práci?

Zdá se, že není nic protikladnějšího než hebrejská a latinská písmena. Nezní podobně, ani se nepíší stejným způsobem. Patří do dvou různých geografických sfér a kontrastních kultur. Přesto v minulosti tyto formy psaní spojovaly různé kultury prostřednictvím vizuální komunikace založené na skupině znaků – proto-kanaánské abecedě. Většina abeced po celém světě se vyvinula z této formy psaní. V Izraeli máme tři oficiální jazyky, hebrejštinu, arabštinu a angličtinu. Náš systém značení se skládá ze všech tří a také se je učíme ve škole. Protože pracuji na navrhování knih a výstav, téměř každá kniha obsahuje alespoň dva z nich.

Jak práce s různými písmy ovlivňuje Vaše vnímání vizuální komunikace?

Věřím, že mezikulturní setkávání prostřednictvím tvaru psaného písma má potenciál překlenout propast nejen mezi různými způsoby psaní, ale také mezi lidmi. Tvary a struktury jsou nedílnou součástí našeho každodenního života a odrážejí naše politické a kulturní názory. Existující napětí mezi způsoby psaní dává vizuální prostor každé z kultur. Grafičtí designéři mají potenciál být hybateli změny. Doufejme, že tuto roli skutečně přijmeme za svou, protože ji potřebujeme!

Můžete nám popsat Váš přístup k výuce na Holon Institute of Technology?

Na HIT učím typografii studenty druhého ročníku, experimentální design studenty čtvrtého ročníku a vedu závěrečné projekty. Mám moc ráda upřímné rozhovory se svými studenty, povzbuzuji je, aby sdíleli své názory na probíraná témata a aktivně o nich diskutovali. Design by měl diváka oslovit a přimět ho k zamyšlení, a aby se toho dosáhlo, je nutné vše důkladně prodiskutovat.

Jaká byla vaše zkušenost s vedením workshopů na mezinárodní letní škole ArtCamp?

Na Artcampu jsem prožila skvělý týden! Měla jsem to štěstí, že jsem pracovala s báječnou skupinou studentů dychtivých prohloubit své znalosti typografie. Byla jsem nesmírně ohromená tím, že bez ohledu na jejich věk se s velkým zápalem vrhli do různých úkolů. Také jsem se dozvěděla mnoho informací o Plzni a (Západočeské) univerzitě, o mnohaletém spojení mezi našimi institucemi a zeměmi. Moc vám děkuji za vaši vřelou a velkorysou pohostinnost!

Co vás vedlo k založení The Studio a na jakých projektech tam typicky pracujete?

Po absolvování Bezalel Academy jsem začala pracovat se svou učitelkou v jejím studiu, specializovala jsem se na navrhování uměleckých knih a výstav. Po tomto období jsem nastoupila do magisterského studia a také jsem začala učit. Chtěla jsem pracovat na vlastních projektech a protože Shlomi, můj manžel a partner, také v té době ukončil své zaměstnání, rozhodli jsme se znovu spojit a pracovat pod jednou střechou – tak vzniklo The Studio. Dnes má každý z nás své vlastní klienty a projekty a specializujeme se na různé aspekty grafického designu.

Vaše současná výstava v galerii Inkubátor má dvě části. Můžete je představit?

Vedení ArtCampu mě vyzvalo, abych představila svou práci v galerii (Inkubátor). Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla vybrat díla doplňující workshop, který jsem na ArtCampu vedla (Typografie / alternativní záznamy). Druhá část galerie představuje (studentské) práce vytvořené v posledních letech na HIT kombinující hebrejské, latinské a arabské písmo.

Na výstavě "Book Object" představujete knihy jako autonomní umělecké objekty. Na co byste chtěla upozornit návštěvníky?

Když odkazuji na knihu jako na objekt, věřím, že čtenář/divák je přitahován ke knize, protože je to trojrozměrný objekt. Speciální druh obalu, hmatový vjem, váha a druh papíru – to všechno je součástí toho, co dělá z knihy objekt. Vidím a vím, že lidé jsou přitahováni k těmto objektům a chtějí je vlastnit, a to jsou témata, která mě jako designéra zajímají.

Výstava "From A to Z" ukazuje práce vašich studentů. Které aspekty jejich tvorby považujete za nejuspokojivější?

Moc se mi líbí, jak studenti svobodně a otevřeně experimentují s písmem, aniž by nutně dělali "správnou" věc. To je okamžik, kdy se typografie stává uměním a může být expresivní a zajímavá. Těší mě pohled na artefakty položené na stole a vědomí, že moji studenti umí v knižních formátech vytvářet zajímavý (typografický) obsah.

Co považujete za největší výzvy v současné vizuální komunikaci?

Občas vnímám, že se design vytváří povrchně, bez hlubšího obsahu a bez zohlednění širšího kontextu. Pokud při navrhování opomíjíme naši úlohu v rozvoji kultury, stává se design pouhým nástrojem. Měli bychom na sebe klást vysoké nároky a zároveň důvěřovat našemu publiku, že dokáže ocenit a pochopit komplexní designová řešení.

Který projekt nebo dílo vás v poslední době nejvíce inspirovalo?

Během mé nedávné návštěvy Prahy jsem zavítala na výstavu KafkaAesque v (Centru současného umění) DOX, kde mě zaujalo dílo Jana van Oosta – zrcadlová rakev. Fascinovala mě představa návštěvníků pozorujících svůj odraz na povrchu rakve a hra stínů vytvářených tímto objektem. Toto dílo ve mně vyvolalo úvahy o kontrastu mezi tradičním využitím symbolů a tím, jak se tyto symboly zpětně promítají do našeho vnímání sebe samých.

Vaše rodinné kořeny sahají do bývalého Československa, konkrétně na Slovensko. Jaký je váš vztah k České republice a Slovensku dnes?

Dosud jsem neměla příležitost navštívit rodiště svých prarodičů, ale plánuji to v blízké budoucnosti. Zvláště se těším na cestu s otcem, který vyrůstal obklopen slovanskými jazyky a může mi zprostředkovat autentický zážitek.

Vnímám silné spojení s touto částí Evropy, protože v životě naší rodiny stále rezonují určitá slova, pokrmy a zvyky. Izrael je země nesmírně pestrá, tvořená lidmi z nejrůznějších koutů světa. V tomto kontextu si vážím toho, že i Česká republika tvoří část mé osobní historie a identity.

Děkuji za rozhovor.