Zemřela muzikoložka Vlasta Bokůvková

Dlouholetá vyučující na katedře hudební výchovy a kultury Fakulty pedagogické, významná česká muzikoložka, kritička, publicistka a popularizátorka vážné hudby odešla ve věku 90 let.

Doc. PhDr. Vlasta Bokůvková, CSc., vystudovala pražskou konzervatoř. V letech 1950 až 1961 učila hře na housle na několika hudebních školách, od roku 1961 i na Vyšší pedagogické škole v Plzni, již sama předtím vystudovala. Poté absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a to ji vedlo i ke studiu sólového zpěvu a k hudební vědě, zejména k dějinám a teorii hudby. Právě tyto disciplíny vyučovala řadu let na plzeňské konzervatoři. Na pedagogické fakultě, kde se stala členkou katedry hudby, se počet výukových předmětů ještě rozšířil.

Podle profesora Jiřího Bezděka ztrácí česká hudba ve Vlastě Bokůvkové zásadní osobnost, která svým životem i prací ukázala směr hodný následování:

"Její vědecké výsledky a publikační výstupy široce přesáhly hranice jejího milovaného Plzeňského kraje. Namátkou jen vzpomeňme mnohé odborné stati v celostátních muzikologických časopisech nebo její podíl na mohutné kolektivní monografii Dějiny hudby z roku 2001, na které participovaly vůdčí osobnosti české hudební vědy.

Přednášky Vlasty Bokůvkové na plzeňské pedagogické fakultě i její výuku na konzervatoři navštívily zástupy studentů, kteří prožili její laskavé jednání a učitelský takt. Ještě po letech po absolutoriu si pamatují maximum informací z dějin hudby, harmonie a dalších hudebně teoretických předmětů, a nejen to, umí napsat odborný text či pronést průvodní slovo na koncertech. A vzpomínají na ní s upřímnou vděčností a láskou. Jakými vlastnostmi toho paní docentka dosáhla? Laskavou náročností a důkladností. Mnozí z nás si pamatují její oblíbený pojem „trvalky“, který ve svých třídách prosazovala a který vymezoval informace a principy, které nemají z paměti vyprchat. O stálé platnosti uvedené zásady nelze pochybovat.

Vlasta Bokůvková byla velkou oporou plzeňské soudobé vážné hudby. Vědecky reflektovala nejenom tvorbu autorů z první poloviny 20. století (psala např. o Norbertu Kubátovi nebo o Bořivoji Mikodovi), přímo milovala však soudobou progresi - velkou pozornost podnítil např. její článek o plzeňském eletroakustickém studiu. Aktuální tvorbě pak pomáhala ve svých zasvěcených průvodních slovech na novinkových koncertech Plzeňské pobočky Svazu skladatelů a koncertních umělců (po Listopadu pak na novinkových koncertech Západočeského hudebního centra). Mnozí posluchači chodili na koncerty především kvůli jejímu oduševnělému slovu."

Medailonek Vlasty Bokůvkové nemohl chybět ani v publikaci Významné osobnosti hudebního života Plzně a jihozápadních Čech po roce 1945, kterou katedra hudební výchovy a kultury vydala v roce 2015: "Plzeňské veřejnosti dobře známá Vlasta Bokůvková se výrazně věnovala regionálním dějinám hudby. Její dokonalé písemné vyjadřování ji řadí mezi přední recenzenty symfonických koncertů a operních představení. Byla také organizačně činná zejména v Kruhu přítel hudby. U návštěvníků komorních koncertů byla populární vynikajícími průvodními slovy. Oblíbená byla také jako učitelka všech stupňů škol."

Vlasta Bokůvková publikovala více než sto cenných větších studií s tematikou z regionální hudební historie i současnosti Plzeňska, případně z hudební pedagogiky. Vydala například také knihu o dirigentovi a skladateli Antonínu Devátém či monografie o plzeňských skladatelích. S městem Plzní spolupracovala na přípravě řady výstav a publikací. Za všechny jmenujme Hudební život v Plzni od 19. století do současnosti. Mnoho desítek let psala pro regionální tisk recenze koncertů a oper. Věnovala se také realizaci koncertů klasické hudby, uváděla je nebo psala úvodní slova k jejich programům. U příležitosti 17. listopadu, Dne boje za svobodu a demokracii, jí byla v roce 2011 udělena Historická pečeť města Plzně.