Hlavní stránka Info portálu ZČU

Celý svůj profesní život spojil s Vysokou školou strojní a elektrotechnickou v Plzni a Západočeskou univerzitou. Byl výraznou vědeckou osobností, angažoval se zejména v oblasti logických systémů, konečných automatů, teorie logického řízení a formální logiky pro účely umělé inteligence.  Řadu svých prací úspěšně publikoval, mimo jiné je spoluautorem monografie Logické řízení technologických objektů, vydané Státním nakladatelstvím technické literatury v roce 1986.

Josef Bokr se narodil 30. 11. 1940. Dětství a mládí prožil v Plzni, v roce 1958 maturoval na Jedenáctileté střední škole (dnešní Masarykovo gymnázium v Petákově ulici). Po maturitě byl přijat ke studiu elektrotechnického oboru na (tehdy ještě na fakulty nerozdělené) Vysoké škole strojní a elektrotechnické. Byl výborným matematikem, proto jej po úspěšném dokončení druhého ročníku zlákala možnost studia oboru Matematické výpočetní stroje a zařízení v Moskvě. Žádný podobný obor v té době v tehdejší ČSSR neexistoval, proto jej Josef Bokr v letech 1960 až 1965 vystudoval na Moskevském energetickém institutu (MEI). V červnu 1965 tam úspěšně obhájil diplomovou práci, složil závěrečné zkoušky a do Plzně se vrátil s inženýrským diplomem.

Svoji profesní dráhu Ing. Bokr začal na podzim roku 1965 jako asistent na Katedře automatizace a regulace (několik let nato transformované na Katedru technické kybernetiky). Druhá polovina šedesátých let ovšem nebyla z hlediska československé společnosti dobou jednoduchou. Josef byl jedním z mnoha těch, kteří si svými skutky a zásadovými postoji v této době výrazně zkomplikovali svoji kariéru. Byl sice přijat do vědecké aspirantury, ale když v roce 1975 předložil disertační práci a požádal o její obhajobu, byla tato orgány KSČ zamítnuta a „služební postup“ Ing. Bokra tak byl na dlouhou dobu zastaven.  Ani to ho ale neodradilo od toho, aby pokračoval ve vědecké práci na Katedře technické kybernetiky, a po jejím rozdělení v roce 1988 na Katedře informatiky a výpočetní techniky.

Spravedlivého ohodnocení se tak Josef Bokr dočkal až po roce 1989. Předložil a obhájil novou disertační práci na téma Logické řízení technologických objektů a v dubnu 1990 mu Vědecká rada FE VŠSE přiznala titul kandidáta věd. Následně jej Ministerstvo školství v rámci rehabilitačních řízení jmenovalo docentem v oboru Výpočetní technika.  O Josefově pohledu na vztah mezi vědeckovýzkumnou činností a  vědecko-pedagogickými hodnostmi nejlépe vypovídá to, že nechtěl být označován za někoho, komu byla docentská hodnost udělena „za jiné zásluhy“, a tak obratem sepsal habilitační práci Logický objekt, kterou v březnu 1991 řádně obhájil před vědeckou radou FAV a stal se tak docentem podruhé, teď již ovšem docentem habilitovaným.

Studenti si Josefa Bokra budou pamatovat jako přednášejícího s nezaměnitelným projevem, který je při přednáškách děsil používáním téměř všech malých i velkých písmen řecké abecedy i řady znaků z abeced jiných, jim do té doby neznámých. Určitě ale nezapomenou na to, že i přes vysokou teoretickou úroveň přednesené látky byl zkoušejícím s lidským přístupem, který často přimhouřil oko i tehdy, kdy by to řada jiných kolegů nedokázala.

Přátelům a spolupracovníkům zůstane Josef v paměti zapsán jako vášnivý a nesmlouvavý diskutér. Jeho široký všeobecný přehled mu umožňoval fundované zapojení do diskusí o téměř všech myslitelných tématech - starověkými civilizacemi počínaje přes astronomii, biologii, až třeba moderními vojenskými technologiemi konče. V zápalu diskuse často neváhal pro podporu svých argumentů použít sílu hlasu, zejména při debatách o aktuálním společenském dění.

S Josefem Bokrem odešla nejen výrazná osobnost, ale hlavně dobrý a obětavý kamarád mnoha z nás.

Pepo, budeš nám scházet.

Kdo jste ho znali, věnujte mu prosím tichou vzpomínku.

Kolektiv Katedry informatiky a výpočetní techniky