TOP 112

Univerzita Veřejnost Zaměstnanci

Zemřel profesor, akademický sochař Václav Šerák. Umělec, jehož dílo bylo již dávno na mezinárodním fóru předmětem zájmu a obdivu. Umělec, který je pokládán za nejvýznamnějšího tvůrce české poválečné keramiky a porcelánu. Prostý výčet jeho samostatných výstav, realizací v architektuře, účastí na pracovních sympoziích, ale také výčet jeho cen, medailí a ocenění z vrcholných mezinárodních keramických soutěží a přehlídek by zabral celou stranu. Od roku 1988 předával své zkušenosti v zahraničí, kde přednášel nebo vedl letní školy. Od roku 2004 vedl ateliér keramického designu na Ústavu umění a designu – dnešní Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Tvůrce, který byl v prestižní mnohasvazkové publikaci vydané pekingskou univerzitou zařazen mezi světovou špičku, mezi 112 nejvýznamnějších keramiků dvacátého století. Jeho osobnost připomeňme rozhovorem, který s ním vedl děkan Sutnarky Josef Mištera.

Pane profesore, řekněte nám něco o své cestě k titulu profesora keramiky a keramického designu.

V roce 1985 jsem vyhrál konkurz na vedoucího atelieru keramiky VŠUP v Praze, ale na toto místo nastoupil jiný člověk, který byl jmenován zasloužilým umělcem a profesorem bez jakýchkoliv řízení. Po sametové revoluci za mnou přišli posluchači, jestli bych se opět o ono místo nechtěl ucházet.

Vaše umělecké a pedagogické aktivity směřují do mnoha zemí. Myslím, že jste pracoval snad na všech kontinentech. Mohl byste sám zmínit některou aktivitu, která má ve Vašem srdci zvláštní místo?

Po absolutoriu na UMPRUM jsem pracoval dva roky jako návrhář Karlovarského porcelánu. V závodě jsem dělal v roce 1961 věci pro trienále v Miláně. V něm jsme získali jedinou medaili, která byla za moji mocca soupravu Milena. V roce 1962 byla v Praze světová výstava keramiky pod patronátem ženevské akademie, což byla první výstava svého druhu. Do Prahy byl tehdy přestěhován bruselský pavilon. Bylo to první proniknutí abstraktního kumštu, který byl tehdy vysloveně zakázaný. Tato výstava dala vznik výtvarným sympoziím. Byl jsem u zrodu tradice sympozií v Bechyni konaných každoročně, posléze jako bienále. Dalo by se říci, že jde o nejstarší keramické sympozium v Evropě nebo vůbec ve světě. Je zde nepřetržitých dvaačtyřicet let a já jsem u toho byl od začátku. Díky tomu se zde vystřídali umělci, kteří jsou dnes světové kapacity.

Byl jste hostem řady zahraničních uměleckých škol a poznal způsob jejich práce. Mohl byste provést srovnání se školami v Čechách?

Na evropských školách (Německo, Rakousko, Maďarsko a další) byl systém odborných čtyřletých škol. Z těch se rekrutovali lidé, kteří se věnovali technologii, anebo se zaměřili více na umění. U nás se řadu let tato situace neřešila, až po EXPO 1958 v Bruselu a pražské světové výstavě keramiky se zjistilo, že ztrácíme všechny trhy, které jsme měli. Nedohnali jsme to bohužel zcela dodnes…

Váš výpravný medailon se objevil v publikaci pekingské univerzity představující asi 112 nejvýznamnějších žijících keramických designérů světa. Kdo z nás by si nepřál objevit se v absolutní světové špičce svého oboru?

Pokud jde o publikaci, pak faktem je, že je to nejreprezentativnější přehled světové tvorby v mém oboru, který byl kdy dán dohromady. Když jsem byl pekingskou univerzitou vyzván, poslal jsem jim tam asi 60 barevných a černobílých fotografií a diapozitivů a vlastně jsem nevěděl, oč jde. Za půldruhého roku mně přišel perfektně udělaný soubor knih. Byl jsem mile překvapen.

Jaká bude budoucnost tohoto oboru?

To bych také rád věděl. U nás je mnoho mezinárodních firem a ty si s sebou přinášejí své návrhy. Samostatná výtvarná práce, která se dostala na vysokou úroveň, ještě není veřejností tak zažitá. Keramika má tu smůlu, že je všemi lidmi podvědomě chápána jako nejlacinější materiál.

Třináct let jste vedl ateliér na prestižní VŠUP v Praze. To je mnoho práce, mnoho studentů, mnoho úspěšných absolventů, kteří šíří dobré jméno české keramiky a keramického designu. Povězte nám něco o té práci.

Když jsem se po čtyřiceti letech vrátil na UMPRUM, tentokrát jako pedagog, zjistil jsem, že od dob mých studií se vybavení vůbec nezměnilo. První akce byla, že jsem vyměnil všechny pece za nové, kvalitní a podařilo se mně tam dokonce dostat i velkou pec plynovou. Měl jsem tam kolem sebe kvalitní odborné asistenty a dobrého technologa. Tak vznikly ateliéry – dílny, kde jsem se nechal inspirovat dílnami středověkými, v nichž byl šéf umělec a asistenti byli tovaryši.

Mohl byste zmínit alespoň vaše nejvýznamnější studenty?

Bylo tam asi 50 studentů, kteří u mne absolvovali. Myslím, že se mi podařilo „vypěstovat“ řadu dobrých lidí. Zrání takového člověka není v tom, že dostane diplom. Jsou to dlouhá léta tvrdé práce. Nerad bych jmenoval, protože bych mohl na někoho zapomenout. Mí posluchači jsou všude a daří se jim dobře. Rozptýlili se do šířky oboru, čímž si nekonkurují.

Jaké vidíte aktuální trendy ve Vašem oboru?

Je řada lidí, kteří budou dělat užité umění. Jde o věci fajnové a drahé, pro mnohé jsou to citové záležitosti. Lidé se budou vracet k věcem, které berou denně do ruky. Pamatuji si boom umělé hmoty. Tehdy se říkalo se, že porcelán má doslouženo, a on naopak za čas teprve získal. Je to fantastický materiál. Materiál, který má úžasné vlastnosti, které jdou mimo rozum. Věřím, že by se dal vynalézt jiný, ale proč bychom to dělali.

Po roce 1990 jste na VŠUP v Praze znovu budoval a aktuálně orientoval ateliér keramiky a porcelánu. Před patnácti lety jste pomáhal vybudovat Fakultu užitého umění a designu v Ústí nad Labem. Nyní pomáháte založit uměleckou fakultu zde v Plzni.

Na VŠUP byl tehdy před 15 lety rektorem sklář prof. J. Harcuba, který chtěl, abychom byli garantem oborů na nově vzniklém Institutu výtvarné kultury na ústecké univerzitě. Keramika byla jedním z prvních. Vzniklo to kolem dubské porcelánky, jejímž ředitelem byl Ing. Vladimír Feix, který měl tehdy obrovské ideje. Mělo se jednat o evropské centrum. Uvažovalo se o tom, že se tam upraví ubytovací prostory a z VŠUP se tam budou jezdit realizovat během roku diplomové práce. Na tomto projektu se měla finančně podílet také VŠUP. Ta ale měla velký plán výstavby nové budovy v Ďáblicích, který dosud nebyl zrealizován. Musím říct, že pořád něco začínám.

Věřím, že v tomto případě Vaše práce, tento Váš poslední „začátek“ ponese ovoce v podobě umělecké fakulty, která se svojí úrovní zřejmě sice nezařadí mezi 100 nejvýznamnějších ve světě, ale v naší republice bude patřit mezi ty nejlepší.


Právě jste přečetli můj rozhovor s panem profesorem Šerákem, který vyšel v univerzitních novinách STUDY před cca třinácti lety, abych upozornil naši ZČU a svět, jaký velikán svého oboru přišel na naši univerzitu budovat novou fakultu.

Pan profesor nás nyní opustil ve věku téměř devadesáti let. Dva velikáni českého výtvarného umění odešli téměř současně – Václav Šerák a Jiří Beránek. Oba s námi zůstávají svým dílem a svojí stopou pedagogickou.

Na všech vysokých uměleckých školách na území bývalého Československa vyučují Šerákovi žáci – na naší Sutnarce, pražské UMPRUM, v Ústí na FUD a V Bratislavě na VŠVU. Kouzelná štafeta duchovního odkazu našich kolegů pokračuje, jen ty dva skvělé chlapy už na tomto světě nepotkáme. Jsou u toho největšího sochaře všech dob a jistě si s ním dobře rozumí. 

Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

Josef Mištera, děkan

02. 02. 2021


Díky projektu DESING+ opět poznaly desítky studentů, co je mezioborová spolupráce

Spolupráce Studenti Tisková zpráva

Fakulta strojní

25. 02. 2021

Západočeská univerzita vytvoří plán rovných příležitostí

Etika Tisková zpráva Univerzita

Celouniverzitní

11. 02. 2021

Projekt BETECH v oblasti zdravotnické termodiagnostiky byl úspěšně ukončen

covid-19 Spolupráce Věda

Nové technologie - výzkumné centrum

05. 02. 2021